SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

312 Soudobé dějiny XVI / 2–3
nezacelila – naopak imperativ nekompromisního postoje k minulosti zesílil. V roce
1993 přijal český parlament zákon o protiprávnosti komunistického režimu, který
v něm byl označen dokonce za zločinný a zavrženíhodný. V deklarativní rovině
vyšel vstříc jednoznačnému odsouzení, jež od počátku požadovali radikální antikomunisté;
stanovil také nepromlčitelnost komunistických zločinů, pokud už ve své
době byly trestnými činy. Tak vznikl prostor pro novou instituci s pravomocí trestního
stíhání – v roce 1995 byl založen Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů
komunismu. Snaha potrestat zločince však vyvolávala spíše rozpaky, a nikoli tolik
očekávanou katarzi. Tento stav ještě paradoxně vystupňoval napětí mezi formálním
zavržením a odsouzením „starého režimu“ a faktickou neschopností vypořádat
se s minulostí rychle, účinně a přesvědčivě. Od této chvíle se sice také o nástupnické
Komunistické straně Čech a Moravy mluví jako o extremistické politické straně,
„sametový syndrom“ se však usadil v kolektivním vědomí a svědomí natrvalo.
Ze zkušenosti jiných zemí vyrovnávajících se s démony totalitní minulosti je
zřejmé, že žádné právní opatření ani interpretační úsilí nepřinese dokonalou spravedlnost
a zadostiučinění. 53 Na druhé straně je evidentní, že za složitou, zločiny
a bezprávím poznamenanou minulostí se dlouhá desetiletí prostě nezavře hladina.
Pokud nemohli příznivci radikálnějšího účtování prosadit své pojetí cestou práva,
hledali si způsoby jiné – politiku svědectví, paměti a archivu, veřejných manifestací
odporu ke komunismu a komunistům, protikomunistických performancí provokujících
usedlé veřejné mínění a podobně. Ona trhlina se nezacelila po celá devadesátá
léta až dodnes. Dosvědčuje to řada dalších právních aktů, politických a občanských
aktivit, které v posledních letech vyústily do politického imperativu „národní paměti“,
jenž velí zpřístupnit archivní dokumenty komunistického státu a důkladně
prozkoumat a popsat jeho propagandistický, zpravodajský a represivní aparát.
Někdy se zdá, že komunismus je stále největší hrozbou pro demokracii. A přitom jí
možná je jen nekritická poddanost vůči jakékoli moci.
Studie vznikla v rámci grantového projektu Grantové agentury České republiky, registrační
číslo 409/07/1189.
53 Viz PŘIBÁŇ, Jiří: Právo, kolektivní identita a vyrovnání se s minulostí: Středoevropské zkušenosti
s postkomunismem. In: GJURIČOVÁ, Adéla – KOPEČEK, Michal (ed.): Kapitoly z dějin
české demokracie po roce 1989. Praha – Litomyšl, Paseka 2008, s. 288–313.