SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

Politické hry s „nedokončenou revolucí“ 307
chybnil. Dvořák připomněl, že ve dnech 23. a 24. února 1991 se v Praze uskutečnil
přípravný seminář Konference o zločinech komunismu. Vzhledem k tomu, co již
víme, je pravděpodobné, že tato akce, uspořádaná Klubem angažovaných nestraníků
a Konfederací politických vězňů, měla původně být oním „morálním tribunálem“,
o němž hovořili nejvyšší představitelé Občanského fóra v září 1990. Svůj otevřený
dopis uzavřel Dvořák zpochybněním politiky smíření: „Absence ‘revolučních dekretů’
po listopadu 89, kterou někteří považují dokonce za náš ‘sametový výdobytek’, je
dnes živnou půdou pro další nemravnosti, další korupci a mravní marasmus…“ 46
Vezmeme-li jeho podrobné vysvětlivky, tvořící jádro dopisu, jako návod, můžeme
si představit, jak by dekomunizace v režii Klubu angažovaných nestraníků
vypadala například na území hlavního města Prahy. Vycházela by z rozlišení dvou
kategorií odpovědnosti – trestněprávní a politické. Zločiny a majetkové delikty by
řešily soudy. Politickou odpovědnost by vyšetřovaly občanské komise složené z nezkompromitovaných
lidí té které sociální vrstvy či profese v kombinaci s teritoriální
působností. Je zřejmé, že těžiště prověřování by leželo v druhé oblasti. V kontrafaktuální
historické retrospektivě se přenesme do poloviny roku 1991: v únoru se
uskutečnil „morální tribunál“ nad zločiny komunismu a nyní v organizacích, institucích,
podnicích, školách, úřadech zahajují činnost dekomunizační komise; prověřují
skutky a morální profil ředitelů, náměstků, vedoucích pracovníků, předsedů
stranických buněk, angažovaných učitelů a mnohých dalších. Předmětem prověřování
jsou vedle toho i závodní, místní, okresní a městské výbory KSČ a samozřejmě
také centrální orgány – Ústřední výbor KSČ, orgány ministerstev a státních úřadů,
podniků zahraničního obchodu a tak dále. V analogii k čistkám z let 1970 a 1971
jde o jakési antiprověrky, v nichž společnost zrcadlově účtuje s komunistickými
„kádry“ za ponížení po sovětské invazi v srpnu 1968. Hodnocení se děje na základě
podrobného, asi desetistránkového dotazníku, potom prověřovaní přicházejí před
občanské komise vysvětlit své kariéry, motivace, rozhodování, činy. U pracovníků
státního aparátu, kteří zastávali významná místa, mohou komise vynést trojí verdikt
– dotyčného buď propustit, suspendovat, anebo ponechat. Členové KSČ jsou
nakonec rozděleni do pěti kategorií – hlavní viníci, silně zatížení, méně zatížení,
spolučinní, nezatížení. A sankce Například „méně zatížení“ komunisté mají omezenu
politickou činnost stejně jako možnost výkonu povolání, je jim zabaven neoprávněně
nabytý majetek a obstavena konta; spolučinní jsou potrestáni stejným
způsobem kromě omezení možnosti výkonu zaměstnání. Nejde a nesmí jít o plošnou,
nediferencovanou aplikaci principu kolektivní viny, nýbrž o pečlivé zvážení
a odstupňování míry odpovědnosti. Jak by takové účtování dopadlo, by mohlo být
předmětem hlubších virtuálně historických úvah, na které tu už nezbývá místo.
* * *
46 Tamtéž, Otevřený dopis Bohdana Dvořáka Vladimíru Bystrovovi z týdeníku Reflex (v Pardubicích
5.4.1991).