SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

Politické hry s „nedokončenou revolucí“ 301
české vlády, slovenská vláda vůbec nereagovala a také žádný z ministrů vlády federální
se nepřipojil, „ač každý [z nich] tvrdí opak“. Proces změn se zastavil, protože
Občanské fórum neprojevilo vůli udělat si pořádek. Pokud Kučerovo hodnocení odpovídalo
skutečnosti, pak v sobě skrývá obzvlášť vydařenou ironii. Český premiér
Pithart, kritizovaný za neúměrnou smířlivost, udělal pro odstranění nomenklaturních
„kádrů“ z podniků nejvíce ze všech politiků Občanského fóra.
Výsledkem prudké názorové diferenciace na přelomu let 1990 a 1991 byl definitivní
rozpad Občanského fóra v únoru 1991. Z jeho popela povstaly nástupnické
subjekty: Klausova Občanská demokratická strana a Dienstbierovo, Pithartovo
a Rychetského Občanské hnutí. Občanská demokratická aliance, Liberálnědemokratická
strana, Křesťanskodemokratická strana a Klub angažovaných nestraníků
se osamostatnily už dříve. Ostatní strany v Občanském fóru, které neměly zastoupení
v parlamentech, většinou živořily na okraji zájmu a brzy zmizely. Vztah
k minulosti si každý ze jmenovaných subjektů formuloval po svém. Obecně ovšem
platí, že ti, kteří využili všeobecné antikomunistické mobilizace k rozviklání sporné
legitimity Očanského fóra, se po převzetí moci od ostrého antikomunismu odvrátili
a vrátili se k pragmatické politice kompromisu, podle potřeby vyztužované situační
verbální radikalitou. Občanské hnutí, které se hlásilo k odkazu a hodnotám
Občanského fóra, pokračovalo v dosavadní politice. Ani Občanská demokratická
strana se ovšem nepřihlásila k radikálnímu účtování s komunistickou minulostí. Již
27. února 1991 zveřejnila otevřený dopis určený všem potenciálním příznivcům.
Čteme v něm: „Nechceme a nebudeme podporovat jakoukoliv podobu laciného antikomunismu.“
(Tato slova v plné míře potvrzují stanovisko Václava Havla i Petra
Pitharta.) Kdo chtěl vstoupit do ODS, nesměl být za minulého režimu členem Lidových
milicí, pracovníkem či agentem Státní bezpečnosti, mohl však být členem či
kandidátem KSČ. Občanská demokratická strana nepovažovala za správné budovat
„takzvaně absolutně čistou stranu, jakou se snaží být například ODA“. Nechtěla zavřít
dveře těm bývalým členům KSČ, kteří „nikdy nepatřili k oporám ani k aktivním
spolupracovníkům dřívějšího režimu“. 37 Dlouhá řada schopných lidí, kteří si hleděli
jen své kariéry a neprovinili se žádnými zločiny, by jinak ztratila příležitost aktivně
se podílet na budování demokracie a svobodného trhu. A vznikající ODS už měla
takové lidi na své straně a zanedlouho i ve své straně.
Řešení „komunistické otázky“ z perspektivy radikálních antikomunistů
Strany a organizace, které se primárně orientovaly na důsledné vyrovnání s komunismem,
měly k Občanskému fóru bytostně dvojaký vztah. Na jedné straně se
37 Tamtéž, Sbírka dokumentů KAN (pochází od Zdenky Hradcové a Bohdana Dvořáka, zatím neinventarizováno),
Dopis přípravného výboru ODS, 27.2.1991 (podepsáni Petr Havlík, Miroslav
Macek, Luděk Vychodil, Jiří Kovář a Václav Klaus).