SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

Politické hry s „nedokončenou revolucí“ 289
nicích v ní byl úzce spojován s ekonomickou reformou, o jejíž definitivní podobě se
právě vedly spory. Například rychlé restituce znárodněného majetku by přivedly do
mnoha podniků nové vlastníky. O restituce se však v těchto chvílích sváděl tuhý boj
a nebylo jasné, jak dopadne. Například ministr financí Václav Klaus je považoval za
„nesmírně obtížnou cestu“, která zkomplikuje a prodlouží celý proces privatizace, 11
a to zrovna nebylo zárukou rychlé změny. Jinou možností výměny starého managementu
bylo vpustit do podniků zahraniční investory, ale ani zde zatím nebylo
dosaženo politického konsenzu a přijaty právní normy a regulativní mechanismy.
Podobně tomu bylo i s prostým odvoláváním ředitelů a náměstků a jejich nahrazováním
z řad aktivistů OF. Elita Občanského fóra se jednoznačně shodla na tom, že
jakékoli živelné řešení by situaci jen zhoršilo. Často se v debatě hořce konstatovalo,
že schopná náhrada není po ruce a hledá se velmi těžko. Je zřejmé, že atmosféra
trvalého neklidu a podezřívání (kterou lapidárně vystihuje výrok Petra Uhla: „Staré
struktury podnikají z nakradených peněz!“) obecně podporovala rychlou a razantní
ekonomickou reformu. Jakákoli gradualistická forma neměla v takové atmosféře
šanci na úspěch. Proto reformu, která samu sebe označovala za radikální, podporovaly
i levicově smýšlející osobnosti Občanského fóra (například Rudolf Battěk
z Klubu sociálních demokratů OF i Petr Uhl z Levé alternativy).
Na druhé straně bylo zřejmé, že k odstranění rostoucího napětí v regionech
nebude stačit ekonomická legislativa, neboť ani rychlé přijetí transformačních
zákonů nezaručí „aktivní změnu nomenklaturního obsazení“, jak konstatoval Vojtěch
Sedláček na začátku schůze kolegia Koordinačního centra Občanského fóra
6. srpna 1990. 12 Soustavný tlak z místních fór se překvapivě odrazil ve výrocích
přítomných politiků OF, kteří evidentně přitvrdili. Místopředseda federální vlády
Pavel Rychetský mluvil o nutnosti razantních změn iniciovaných a řízených shora
a jdoucích do „větší hloubky institucí“; na vedoucí místa pronikají komunisté, zástupci
OF jsou odvoláváni; lidé ztrácejí důvěru; proto musí být přijata pravidla odvolávání
starých „kádrů“. Předseda Nejvyššího soudu ČSFR Otakar Motejl se zmínil
o možnosti prověrek. Předsedkyně České národní rady Dagmar Burešová byla pro
rozsáhlou výměnu soudců, kterým lidé nedůvěřují. Ředitel Československé tiskové
kanceláře Petr Uhl a místopředseda Federálního shromáždění Jan Sokol upozornili,
že řešení nemohou být plošná a je nutné rozlišovat mezi státní správou (s možností
direktivního postupu) a hospodářskou sférou (s možností procedurálního odvolání
a konkurzu). Představitel rady KC OF Libor Prudký žádal rychlé změny v zákoníku
práce s nově definovanými kritérii odvolávání vedoucích pracovníků. Místopředseda
České národní rady Václav Žák vyzval všechny ministry, aby vypracovali seznamy
vedoucích pracovníků, kteří by měli z jejich rezortů odejít. O jejich setrvání či
11 Tamtéž, zápis ze schůze kolegia KC OF 23.7.1990.
12 Tamtéž, inv. č. 16, zápis ze schůze kolegia KC OF 6.8.1990.