SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

268 Soudobé dějiny XVI / 2–3
dentské knihovně, zprostředkovat Talichovo přijetí u Edvarda Beneše, odpovědi se
mu dostalo až poté, co trestní komise nalézací Ústředního národního výboru hlavního
města Prahy dne 18. března přijala usnesení v Talichově případu. A přestože
usnesení vyznělo ve prospěch Talicha, audience u prezidenta byla diplomatickou
řečí odmítnuta. Prezident nevyloučil, že v budoucnu Talicha přijme, přikázal ale
uložit spis ad acta s odůvodněním, že Talich sám o audienci nepožádal… 113 Víme
již o váhání Jaroslava Stránského, Nejedlého nástupce na stolci ministra školství po
volbách v květnu 1946, než dal souhlas k prvnímu veřejnému vystoupení Václava
Talicha. Jediný ze špičkových politiků, kdo přiznal osobní angažovanost, byl nakonec
ministr spravedlnosti Prokop Drtina. Jeho postup v Talichově věci měl moment
určité pikantnosti – jeho otec, profesor František Drtina, totiž býval v přátelských
vztazích se Zdeňkem Nejedlým, jako poslanec Říšské rady kdysi bděl nad Nejedlého
postupem v akademické dráze. 114 Prokop Drtina měl navíc silný emocionální zážitek,
když v předjaří roku 1945 při zájezdu z Košic na dukelské bojiště doprovázel
zdrcené manžele Nejedlé při první návštěvě hrobu jejich syna Víta. 115 Drtina ustavil
v roce 1945 na ministerstvu spravedlnosti zvláštní komisi k prošetření Talichova
provinění, a dokonce se sám postavil do jejího čela. Komise žádný důvod pro stíhání
dirigenta nenalezla. 116 Lze jen spekulovat o tom, jak její výrok ovlivnil výsledky
dalšího projednávání Talichova chování za války.
V listopadu 1940 si představoval prezidentův kancléř Jaromír Smutný, jak u nás
proběhne vyrovnání s prožitkem okupace. Prvního dne se dostane některým Němcům
i vlastním lidem výprasku, možná někdo bude i viset, ale druhého dne se půjde
svorně do hospody. Maximálně se vlajkaři a podobní dají do novin a Beneše
budou po návratu domů vítat Beran, Malypetr, Nebeský a Masařík. 117 Po krvavé lázni,
kterou naší vlasti připravil Heydrich a jeho mstitelé a nástupci, bylo však jasné,
113 AKPR, č. j. T 758/46, sign. T 85/45.
114 Dodejme ještě pro zajímavost, že v Říšské radě spolupracoval František Drtina s otcem Mirko
Očadlíka (který byl stejně jako on poslancem za realistickou stranu). K tomu srv. dopis Prokopa
Drtiny Mirko Očadlíkovi z 23.1.1946 (ČMH, f. Mirko Očadlík, inv. č. 634).
115 Viz DRTINA, Prokop: Československo, můj osud: Paměti českého demokrata 20. století, sv. II/1.
Praha, Melantrich 1992, s. 37 n.
116 O existenci komise jsme informováni ze spisu prezidentské kanceláře (AKPR, č. j. 549/46,
sign. T 85/45). Ve svých pamětech potom Drtina k Talichovi píše: „Toho jsme před stíháním
uhájili pro jeho nenahraditelný kulturní význam.“ (DRTINA, P.: Československo, můj osud,
sv. II/1, s. 219.) Drtina současně uvádí dva jiné kulturní představitele, tentokrát komunisty,
uchráněné prý před stíháním: herce Zdeňka Štěpánka a spisovatele Jana Drdu.
117 Viz OTÁHALOVÁ, Libuše – ČERVINKOVÁ, Milada (ed.): Dokumenty z historie československé
politiky 1939–1943: Acta Occupationis Bohemiae & Moraviae, sv. 1: Vztahy mezinárodní diplomacie
k politice československé emigrace na Západě. Praha, Academia 1966, s. 139, dokument
č. 109 – záznam Jaromíra Smutného z 2.11.1940; srv. též BOUČEK, Miroslav – KLIMEŠ, Miloslav
– VARTÍKOVÁ, Marta: Program revoluce: Ke vzniku Košického vládního programu. Praha,
Svoboda 1975, s. 25.