SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

266 Soudobé dějiny XVI / 2–3
Talichova aféra jeví se být také aférou Zdeňka Nejedlého. V první části byla již připomenuta
jeho veřejná vystoupení v této souvislosti. Celkově platí, že Nejedlý se
snažil aféru ve veřejných projevech ignorovat a navodit tak představu o své objektivitě
a nestrannosti. V několika jednotlivých případech ovšem „vypadl z role“
a dal najevo svou averzi vůči dirigentovi. Pokud bychom před rokem 1948 mohli
brát Nejedlého výtky jako příspěvky do veřejné demokratické diskuse, po únorové
revoluci již byly jen zavrženíhodným kopáním do ležícího člověka, který se nemohl
bránit, a na věci nic nemění, že Nejedlý své kritické poznámky tehdy formuloval na
poli vědeckém či publicistickém, a nikoli na politické tribuně. Negativní komentáře,
jimž dal průchod v kruhu nejbližších v první polovině padesátých let po Talichově
návratu do Prahy pod záštitou Václava Kopeckého, pak již nemohly mít žádný
dopad. Pouze svědčí o Nejedlého setrvalé averzi vůči Talichovi, ale též o obavách
starého nemocného muže, bolestně vystrašeného politickými procesy, z příchodu
něčeho neočekávaného.
Všimněme si nyní role Zdeňka Nejedlého jako vysoce postaveného politika. Ivan
Medek popsal bizarní scénu, jejímž účastníkem se stal na jaře 1946. Tehdy se vypravil
s několika Talichovými žáky z konzervatoře za Zdeňkem Nejedlým, s úmyslem
vyžádat si jeho souhlas, aby mohli mladí hudebníci začít pracovat v Českém
komorním orchestru pod vedením Václava Talicha. Tehdejší ředitel konzervatoře
Václav Holzknecht se vzniku nového hudebního tělesa bál přivolit. „Audience měla
kuriózní charakter – všichni jsme stáli v sekretariátu, Nejedlý byl ve své pracovně
a komunikoval s námi přes sekretářku,“ vzpomínal Medek. „Naše ústřední otázka
byla, jestli jsou proti Talichovi nějaké zásadní námitky ze strany ministerstva
školství. Nejedlý řekl, že Talich je záležitostí ministerstva vnitra.“ 109 Ministr tedy
odkázal korektně na Ústřední národní výbor hlavního města Prahy (národní výbory
spadaly do resortu vnitra), v jehož kompetenci bylo posouzení provinění podle
„malého“ retribučního dekretu. Stejným způsobem Nejedlý a jeho ministerstvo reagovali
do jara 1946, kdykoli byli vystaveni podobné intervenci či dotazu. Sedmého
prosince 1945, v době vzrušené polemiky, vydalo Nejedlého ministerstvo oznámení,
že „pro ně ve věcech ne uměleckých, nýbrž politických jedině směrodatným je
stanovisko ministerstva vnitra“. 110 Stejným způsobem (odkazem na vnitro) odmítl
Nejedlý i intervenci svého vládního kolegy, ministra zahraničí Jana Masaryka na
konci roku 1945. 111 Na základě zatím známých archiválií nelze prokázat, že by se
109 BÁLEK, Jindřich – KADLEC, Petr (ed.): Talichovská vzpomínání Ivana Medka. In: Harmonie,
roč. 11, č. 7 (2003), s. 16; srv. též MEDEK, I.: Děkuji, mám se výborně, s. 51 (viz pozn. 64).
Podle knižně vydaných Medkových vzpomínek si studenti odnesli klíčovou větu v písemné
podobě.
110 Viz AKPR, č. j. T 1075/46, sign. T 85/45. Oznámení bylo uveřejněno v Rudém právu
7.12.1945.
111 AKPR, č. j. T 679/46 a T 1075/46, sign. T 85/45.