SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

Srdce Václava Talicha se ztratilo 265
Politici kolem Talicha a národní očista
Než přejdeme k roli politiků v Talichově případu, je třeba zdůraznit, že přezkoumání
jeho chování za okupace se dělo v souladu s tehdy platnou legislativou, jejíž základy
byly v tomto směru položeny již za války v Londýně; 104 vyplývalo i z programu
takzvané košické vlády, v jehož devátém článku se například výslovně uvádělo, že
budou stíháni členové výboru a funkcionáři České ligy proti bolševismu. 105 V exilu
panovala ještě na samém konci války romantická představa, že ti obžalovaní, kteří
se – stejně jako nacisty popravený předseda vlády Alois Eliáš – jen naoko přidali
k okupantům (jež prý i sovětský tisk blahovolně označoval za „wallenrodovské hrdiny“)
a u nichž nebude shledán důvod k odsouzení, se obhájí, a dokonce si vydobudou
uznání zásluh. 106 Jméno Václava Talicha figurovalo v různých kartotékách
a seznamech osob, jež měly být stíhány. Tyto seznamy byly vyhotovovány již v exilu
(v Londýně patrně častěji než v Moskvě) a později byly dále opisovány a doplňovány.
107 Povinností Obranného zpravodajství Svobodovy armády 108 bylo vytipované
osoby zadržet a předat příslušnému soudu. Nemá tedy valného smyslu spekulovat
o možné osobní roli bývalého velitele Obranného zpravodajství Bedřicha Reicina či
jeho nástupce Karla Vaše při vydání příkazu k zajištění Václava Talicha.
104 Takzvaný velký retribuční dekret byl připravován za konsenzu všech složek odboje v gesci ministra
spravedlnosti londýnské exilové vlády Jaroslava Stránského od roku 1943 a prezident
Edvard Beneš ho podepsal 1.2.1945. „Malý“ retribuční dekret podepsal prezident republiky
27.10.1945. Do mezinárodních souvislostí vypořádání s válečnou minulostí zasazuje české
retribuční soudnictví Benjamin Frommer v monografii National Cleansing: Retribution Against
Nazi Collaborators in Postwar Czechoslovakia (Cambridge, Cambridge University Press 2005).
Jedním z mála, kdo chystané podobě retribučního soudnictví v Londýně oponoval, byl Ladislav
Karel Feierabend, který – ač účastník odboje – měl být stíhán jako bývalý člen protektorátní
vlády (srv. FEIERABEND, Ladislav K.: Politické vzpomínky, sv. 3. Brno, Atlantis 1996, s. 44
a 168.
105 Viz Program nové československé vlády Národní fronty Čechů a Slováků. Brno, Rovnost 1945,
s. 13.
106 Viz KLIMEŠ, Miloš – LESJUK, Petr – MALÁ, Irena – PREČAN, Vilém (ed.): Cesta ke Květnu:
Vznik lidové demokracie, sv. 1. Praha, Československá akademie věd 1965, s. 419, zápis z jednání
zástupců tří socialistických stran a lidové strany v Moskvě dne 24.3.1945.
107 Srv. NA, f. Ministerstvo vnitra – Londýn, inv. č. 2-90-119, kartotéka exilového ministerstva
vnitra v Londýně, k. 326 – karta č. 12388 na jméno V. Talich; Archiv bezpečnostních složek,
Praha (dále jen ABS), f. Hlavní správa vojenské kontrarozvědky, inv. č. 302-173-6, folio 51;
Tamtéž, f. Zemský odbor bezpečnosti v Praze, inv. č. 300-6-1, folio 135; Tamtéž, f. Ústředna
Státní bezpečnosti po roce 1945, inv. č. 305-839-11, folio 28.
108 K roli Obranného zpravodajství srv. zejména HANZLÍK, František: Únor 1948: Výsledek nerovného
zápasu. Praha, Prewon 1997; TÝŽ: Vojenské Obranné zpravodajství v zápase o politickou
moc 1945–1950. Praha, Themis 2003; srv. též: HEJL, Vilém: Zpráva o organizovaném násilí.
Praha, Univerzum 1990, s. 39 n.