SOU OBà ÄJINY - Ãstav pro soudobé dÄjiny AV - Akademie vÄd ÄR
SOU OBà ÄJINY - Ãstav pro soudobé dÄjiny AV - Akademie vÄd ÄR
SOU OBà ÄJINY - Ãstav pro soudobé dÄjiny AV - Akademie vÄd ÄR
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
264 Soudobé dějiny XVI / 2–3<br />
tost a houževnatost vedly a řídily jeho ctižádost. To je spojení, které je <strong>pro</strong> umělce<br />
nejen možné, je nutné. Bez fanatismu to asi nejde. Že byl někdy nespravedlivý<br />
Jistě, ale ještě se nenarodil velký dirigent, který by něčeho dosáhl shovívavostí.“ 98<br />
K <strong>pro</strong>hloubení příkopů přispěla bezpochyby léta okupace. Je pochopitelné, že<br />
k Talichovi měli kritický vztah členové odbojových skupin z Národního divadla, 99<br />
z nichž někteří museli divadlo za okupace opustit (Ferdinand Pujman), nebo se stali<br />
dokonce přímo obětmi represe, jako například herečka Božena Půlpánová, která<br />
byla v květnu 1942 zatčena a uvězněna (poznali jsme ji v první části této statě jako<br />
nekom<strong>pro</strong>misní členku Akčního výboru Národního divadla po únoru 1948). Padla<br />
již zmínka o tom, že za Talicha se brzy po jeho zatčení postavil orchestr Národního<br />
divadla. 100 Naopak nápadnou zdrženlivost demonstrovala závodní rada Národního<br />
divadla, jež se ještě 21. září 1945 ostentativně odmítla vyjádřit k Talichovu chování<br />
za války. 101 Teprve 19. listopadu zformulovala závodní rada strohé <strong>pro</strong>hlášení,<br />
že „po stránce národnostního a politického chování“ nelze <strong>pro</strong>ti bývalému šéfovi<br />
opery vznést námitky. 102 Václav Talich věděl, že v Národním divadle neměl v roce<br />
1945 a v podstatě ani později pevnou oporu. Ještě 15. <strong>pro</strong>since 1953 psal s trpkostí<br />
redaktorovi a hudebnímu spisovateli Karlu Kovalovi: „Vzpomeňte si, v jaké situaci<br />
mne nechal v roce 1945 soubor Národního divadla. Nebyla to rodná sestra mé zolovské<br />
křesťanské duše, jež s tajnou rozkoší i radostnou nedočkavostí sleduje klouzavý<br />
sesun nebohého klempíře, sesun, který končí jistojistě v <strong>pro</strong>pasti. Dobře mu<br />
tak, <strong>pro</strong>č lezl po střechách.“ 103<br />
98 MEDEK, Ivan: Česká filharmonie 1917–1954. In: MASARYKOVÁ, H. (ed.): Václav Talich – dokument<br />
života a díla, s. 74 n. (viz pozn. 59). K rozpornému vnímání Václava Talicha, v němž<br />
ovšem převažovala pozitiva, srv. svědectví Štěpánky Jelínkové a Štěpánky Štěpánové v publikaci:<br />
KOPECKÝ, Emanuel (ed.): Pěvci Národního divadla. Praha, Panton 1983, s. 89, 92<br />
a 259.<br />
99 K působení těchto odbojových skupin viz publikaci Jaro Národního divadla (Praha, Sirotčí,<br />
vdovský a podpůrný spolek Národního divadla 1946); srv. též VYDRA, Václav: Má pouť životem<br />
a uměním. Praha, Melantrich 1976, s. 340–342.<br />
100 Toto těleso nemělo přitom se svým dirigentem bez<strong>pro</strong>blémové vztahy. V první části studie<br />
byla řeč o konfliktu kolem režiséra Hanuše Theina na podzim 1938 kvůli jeho židovskému<br />
původu. Někdejší správní ředitel Národního divadla Rudolf Stránský se v roce 1964 dobral<br />
počtu pěti konfidentů gestapa mezi členy orchestru Národního divadla (STRÁNSKÝ, Rudolf:<br />
Očima svědka. In: ČERNÝ, František (ed.): Theater / Divadlo: Vzpomínky českých divadelníků<br />
na německou okupaci a druhou světovou válku. Praha, Orbis 1965, s. 25). Úzké styky s gestapem<br />
měla údajně i šéfka baletu Jelizaveta Nikolskaja, <strong>pro</strong>ti níž se Talich marně (a statečně!)<br />
pokoušel <strong>pro</strong>sazovat Joe Jenčíka (k tomu srv. také KONEČNÁ, Hana a kol.: Čtení o Národním<br />
divadle: Útržky z dějin a osudů. Praha, Odeon 1984, s. 211 n.).<br />
101 NA, f. Archiv Národního divadla, osobní spis Václava Talicha.<br />
102 Plné dostiučinění mistru Václavu Talichovi, s. 2 (viz pozn. 52).<br />
103 Citováno podle: KUNA, M.: Václav Talich a nacistická okupace, s. 37 (viz pozn. 31).