SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

260 Soudobé dějiny XVI / 2–3
Trvalému připoutání jeho žáků a stoupenců patrně bránil i Nejedlého osobní povahový
chlad, uzavřenost i bezohlednost, s níž někdy formuloval své názory. Skladatel
Otakar Jeremiáš (jehož „nejedlovci“ nedlouho poté protežovali ve sporu o vedení
opery Národního divadla proti Talichovi) se kupříkladu vyznal Nejedlému v dopise
ze srpna 1931 ze svého bolestného pocitu, který mu přivodilo ochlazení adresátova
poměru k němu. Byl přesvědčen o tom, že jako dirigent Nejedlého zklamal a že
v něm jeho mentor vidí „zbloudilého chlapce, který jest v krizi“. 78
V letech druhé světové války potom došlo k dalším odcizením, zejména mezi Nejedlým
a jeho bývalými stoupenci, kteří zůstali v okupované vlasti. Marně se ministrovy
pozornosti domáhal jemu kdysi tak milý žák Karel Boleslav Jirák, jenž byl
v květnu 1945 obviněn orchestry Československého rozhlasu a České filharmonie
z „nečeského a nesociálního jednání“. 79 „Rudý děd“ na dopisy svého žáka, dovolávající
se dlouholeté spolupráce, nereagoval a na osobní intervence (Barbora Benoniová-Součková)
odpovídal, že věc není v jeho kompetenci. Přiznejme Nejedlému,
že jeho postoj k posuzování viny kulturních pracovníků a vědců za okupace byl sice
přísný, ale důsledný. Stejně jako v případě K. B. Jiráka skončily bez odpovědi prosby
o zákrok, jehož se dovolávaly další osoby, Nejedlému před rokem 1939 velmi
blízké – literární kritik a redaktor František Sekanina, 80 herec Národního divadla
Zdeněk Štěpánek, 81 činný v řadě levicových spolků za první republiky, či Nejedlého
žák a asistent na pražské filozofické fakultě Josef Hutter, který jej 12. května
1945 vítal „s láskou a oddaností jako svého Mistra, s úctou a obdivem jako našeho
osvoboditele“. 82 Josef Hutter ještě předtím, než byl v dubnu 1946 obviněn z vadného
chování za války, 83 přispěl jako předseda Svazu českých výkonných hudebních
umělců k objektivnímu zhodnocení Talichova konání za okupace minimálně tím,
že umožnil pracovat svazovému čestnému soudu.
78 MÚ-AAV, f. Zdeněk Nejedlý – korespondence osobní došlá – s jednotlivci, inv. č. 1102, k. 29.
Situace byla pro Jeremiáše o to bolestnější, že Nejedlý se v té době stýkal s jeho tehdejší ženou
Vlastou, s níž se jeho vztah bouřlivě rozpadal (viz tamtéž, inv. č. 1102, k. 29).
79 Tamtéž, inv. č. 1134, k. 29, dopisy K. B. Jiráka Nejedlému z roku 1945. Sympatické Nejedlému
určitě nebylo ani sblížení Jiráka s národněsocialistickou stranou, jejímž členem se stal
v květnu 1945 (viz KUNA, M.: Exulantem proti své vůli, s. 157) a v níž dokonce od května do
prosince 1947 působil ve funkci člena hudební komise Ústřední kulturní rady (NA, f. ČSNS,
k. 139 – složky Kulturní rada – Hudební komise a Kulturní rada – Různé).
80 Sekaninovi nepomohla ani léta spolupráce s Nejedlým v Národní politice, ani vzpomínka na
syna Ivana, umučeného nacisty, s nímž Nejedlý ve 30. letech úzce spolupracoval a kterého se
Sekanina s „rukama sepjatýma“ dovolával (MÚ-AAV, f. Zdeněk Nejedlý – korespondence osobní
došlá – s jednotlivci, inv. č. 3533, dopisy Františka Sekaniny Nejedlému z 18. a 30.5.1945
a ze 3.3.1947 (po očištění od obvinění).
81 Tamtéž, inv. č. 4002, k. 69, zejména dopis Zdeňka Štěpánka Nejedlému z 28.5.1945.
82 Tamtéž, inv. č. 962, k. 26.
83 Viz Věstník Svazu českých výkonných hudebních umělců, roč. 1, č. 14 (15.4.1946), s. 6.