SOU OBà ÄJINY - Ãstav pro soudobé dÄjiny AV - Akademie vÄd ÄR
SOU OBà ÄJINY - Ãstav pro soudobé dÄjiny AV - Akademie vÄd ÄR
SOU OBà ÄJINY - Ãstav pro soudobé dÄjiny AV - Akademie vÄd ÄR
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
518 Soudobé dějiny XVI / 2–3<br />
hradník na základě svých vzpomínek popisuje,<br />
totiž v mnohém naráží nejen na naši, ale<br />
především na zahraniční představu o české<br />
vědě v intelektuálně sterilním <strong>pro</strong>středí komunistického<br />
Československa. Obraz, který<br />
Zahradník předkládá, je mnohem pestřejší.<br />
Jeho zkušenosti ze studijních pobytů na Švýcarské<br />
vysoké škole technické (ETH) v Curychu<br />
a v Darmstadtu, z přednášení v Japonsku<br />
a Montrealu i další jeho zajímavé postřehy<br />
znovu poukazují na palčivý <strong>pro</strong>blém<br />
kontinuity vědy za různých režimů. Rudolf<br />
Zahradník si tento <strong>pro</strong>blém dobře uvědomuje<br />
a reflektuje jej například při rozboru<br />
odborných statí akademika Františka Šorma<br />
v Chemických listech (s. 253). Pro pasáže líčící<br />
polistopadové období, kdy stál Zahradník<br />
v čele <strong>Akademie</strong> věd, je charakteristické, že<br />
mizí chemické vzorce, grafy a explikace, které<br />
jsou nahrazeny líčením transformace této<br />
instituce. Za povšimnutí zde stojí kapitoly<br />
jako například „Setkání s kapitány průmyslu“<br />
či „Setkání s reprezentanty politického<br />
života“.<br />
V kontextu soudobých vzrušených debat<br />
na téma vědecké evaluace za excelentní<br />
pasáž považuji plnou citaci „Dodatku ke<br />
zprávě koordinátora hlavního úkolu IV-2-1“<br />
z roku 1987, v níž Rudolf Zahradník analyzoval<br />
tehdejší stav bádání v jednom z ústavů<br />
ČS<strong>AV</strong>. Viděno prizmatem současných debat<br />
nelze si nevšimnout četných paralel, v určitých<br />
souvislostech dokonce nehybnosti české<br />
vědy za posledních dvacet let. Při srovnání<br />
s dalšími publikacemi, které byly o evaluaci<br />
badatelů a vědeckých výsledků publikovány<br />
v zahraničí (jako je například do čestiny přeložená<br />
Teorie nevzdělanosti Konrada P. Liessmanna),<br />
sice Zahradníkovu hodnocení schází<br />
kritický odstup a vřazení do soudobého<br />
vývoje, to však není možno vzpomínkám<br />
osobního rázu zazlívat. Zahradníkovy memoáry<br />
v tomto kontextu představují jedinečný<br />
– <strong>pro</strong>tože v nejlepším smyslu slova osobně<br />
zaujatý – pohled na vývoj české vědy se<br />
všemi jejími klady i zápory.<br />
Na různých místech textu čtenář narazí<br />
na stručnou, kurzivou tištěnou větu: Publikování<br />
následujících XX řádek je odloženo<br />
na pozdější dobu. Počet řádků se obměňuje,<br />
někdy je jich šestnáct, jindy čtyřiačtyřicet.<br />
Tyto nezvyklé vsuvky svědčí o ožehavosti<br />
<strong>pro</strong>bíraných témat a původně obsažených<br />
informací. Autor patrně není vázán státním<br />
tajemstvím nebo přísahou mlčenlivosti, chtěl<br />
se však zřejmě vyhnout případným kontroverzím,<br />
jimž by musel čelit.<br />
Hodnotu a spolehlivost Zahradníkovy<br />
vzpomínkové knihy umocňuje, že byla přehlédnuta<br />
mnoha odborníky, kteří rukopis<br />
kriticky přečetli či se na jeho vzniku přímo<br />
autorsky podíleli. Jako spoluautorky uvádí<br />
Rudolf Zahradník Boženu Šléglovou, Milenu<br />
Zahradníkovou a Růženu Žohovou. V úvodním<br />
poděkování jsou dále jmenováni <strong>pro</strong>fesoři<br />
přírodních věd P. Beran, Robert Kalvoda,<br />
Viktor Karpenko a Josef Michl, historik<br />
Vladimír Kašík, právník Miroslav Šmidák<br />
a Linda Wichterlová. Dovolím si tvrdit, že<br />
především v oblasti dějin <strong>Akademie</strong> věd není<br />
možno přehlédnout pečlivou práci Miroslava<br />
Šmidáka. Z tohoto úhlu pohledu nezbývá<br />
než se těšit na vydání jeho vlastních pamětí<br />
z <strong>pro</strong>středí vedení ČS<strong>AV</strong> a <strong>AV</strong> ČR, na nichž<br />
v současné době pracuje. Možná právě ony<br />
nabídnou alternativní pohled i na vzpomínky<br />
Rudolfa Zahradníka.<br />
Doubravka Olšáková