SOU OBà ÄJINY - Ãstav pro soudobé dÄjiny AV - Akademie vÄd ÄR
SOU OBà ÄJINY - Ãstav pro soudobé dÄjiny AV - Akademie vÄd ÄR
SOU OBà ÄJINY - Ãstav pro soudobé dÄjiny AV - Akademie vÄd ÄR
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
Anotace<br />
517<br />
cha předseda pražské pravoslavné náboženské<br />
obce Jan Sonnevend spolu s kaplanem<br />
Vladimírem Petřkem a farářem Václavem<br />
Čiklem nabídli zástupcům domácího odboje<br />
možnost úkrytu <strong>pro</strong>následovaným parašutistům<br />
v kryptě chrámu sv. Cyrila a Metoděje.<br />
Po zradě Karla Čurdy 18. června 1942 byl<br />
však úkryt odhalen a na konci nerovného<br />
boje s více než stonásobnou přesilou ukončilo<br />
všech sedm statečných obránců život<br />
vlastní rukou. Třetího září 1942 se konal<br />
inscenovaný veřejný <strong>pro</strong>ces, ve kterém byli<br />
představitelé pravoslavné církve biskup Gorazd,<br />
Vladimír Petřek, Jan Sonnevend a Václav<br />
Čikl odsouzeni k trestu smrti.<br />
Přínosem je, že autor sleduje také osudy<br />
všech členů rodiny Petřkovy, jimž se nevyhnula<br />
nelítostná nacistická pomsta. Druhého<br />
července 1942 byli zatčeni a uvězněni, nejprvě<br />
v Olomouci a poté v Brně. Odtud následovala<br />
deportace do koncentračního tábora<br />
Osvětim. Konce války se dočkalo pět sester<br />
a bratr Vladimíra Petřka. Rodiče, dva bratři<br />
a sestra zde našli smrt.<br />
Biografii doplňuje několik ukázek z překladů<br />
Vladimíra Petřka z jihoslovanské poezie,<br />
převzatých z časopisu Kritický měsíčník<br />
z roku 1947, a její součástí je i fotografická<br />
příloha. V závěru publikace je otištěna samostatná<br />
studie z pera <strong>pro</strong>fesora Pravoslavné<br />
bohoslovecké fakulty Prešovské univerzity<br />
Pavla Aleše „Církevně literární činnost<br />
dr. Vladimíra Petřka“.<br />
Kniha Vojtěcha Šustka si nepochybně najde<br />
cestu k těm čtenářům, kteří se zajímají o stále<br />
živé téma nejvýznamnějšího činu našeho <strong>pro</strong>tinacistického<br />
odboje, kteří však měli dosud<br />
jen málo příležitostí nahlédnout do duševního<br />
světa oněch statečných a nelhostejných,<br />
<strong>pro</strong> něž byly vysoké mravní ideály neoddělitelné<br />
od jejich jednání. Jakkoli je totiž literatura<br />
vztahující se k atentátu na Reinharda<br />
Heydricha poměrně rozsáhlá a rozmanitá,<br />
publikací, které přibližují životní osudy jeho<br />
aktérů a spolupracovníků z řad domácího odboje,<br />
je naopak málo. V tomto ohledu knížka<br />
Vojtěcha Šustka pomáhá zaplnit citelnou mezeru<br />
české historiografie.<br />
Lenka Kločková<br />
ZAHRADNÍK, Rudolf: Laboratorní deník: Zač<br />
jsme bojovali. Praha, Academia 2008, 460 s.<br />
Vzpomínky Rudolfa Zahradníka, které vyšly<br />
v záslužné edici Paměť nakladatelství Academia,<br />
nejsou prvním životopisným vyprávěním<br />
této významné postavy české vědy 20.<br />
století. V roce 1998 vydal tehdejší prezident<br />
<strong>Akademie</strong> věd České republiky ve stejném<br />
nakladatelství publikaci Myšlení jako vášeň,<br />
v roce 2002 zde potom publikoval soubor<br />
nejrůznějších svých textů po názvem Za<br />
vládu rozumu. Na obě knihy Rudolf Zahradník<br />
ve svých vzpomínkách odkazuje, takže<br />
všechny tři uvedené publikace tvoří jednotný<br />
celek a jsou mezi sebou úzce <strong>pro</strong>pojeny.<br />
Vědecké renomé nejen v Evropě si Rudolf<br />
Zahradník získal svým působením v oboru<br />
fyzikální a kvantové chemie, jeho významné<br />
postavení v české vědecké obci se odvíjí také<br />
od zastávaných funkcí. V letech 1993–2001 vykonával<br />
zmíněnou funkci prezidenta <strong>Akademie</strong><br />
věd, jejímž čestným předsedou je i nyní.<br />
Dlouholetá zkušenost z působení v této nejvyšší<br />
funkci, která umožňuje přímo určovat<br />
osudy české vědy, činí z jeho pamětí více než<br />
přínosnou četbu <strong>pro</strong> všechny, kteří se zajímají<br />
o vývoj českého vědeckého <strong>pro</strong>středí<br />
ve 20. století.<br />
Text jeho vzpomínek tvoří tři roviny vyprávění.<br />
Tou první je osobní rovina, kam spadá<br />
líčení dětství a dospívání, ale také četné<br />
osobně laděné historky či příběhy let pozdějších.<br />
Další vrstvou je reflexe soudobých poměrů,<br />
která se <strong>pro</strong>mítá nejen do líčení osobního<br />
života, ale také do vyprávění o širším<br />
kontextu vědeckého dění v Československu<br />
šedesátých až devadesátých let 20. století.<br />
Poslední rovinu tvoří odborné pasáže věnované<br />
nejen teoretickým <strong>pro</strong>blémům fyzikální<br />
a kvantové chemie, ale také podmínkám vědecké<br />
práce a badatelství vůbec.<br />
Rudolf Zahradník popisuje <strong>pro</strong>středí Československé<br />
akademie věd v kontextu mocenských<br />
sil a hrátek, od paušálního černobílého<br />
hodnocení si ovšem zachovává odstup<br />
přímo úměrný vědeckým výsledkům,<br />
jichž se tomu kterému řediteli toho kterého<br />
ústavu podařilo dosáhnout. O vědu jde totiž<br />
Zahradníkovi především. Prostředí, které Za-
Change language