SOU OBà ÄJINY - Ãstav pro soudobé dÄjiny AV - Akademie vÄd ÄR
SOU OBà ÄJINY - Ãstav pro soudobé dÄjiny AV - Akademie vÄd ÄR
SOU OBà ÄJINY - Ãstav pro soudobé dÄjiny AV - Akademie vÄd ÄR
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
Anotace<br />
513<br />
bri 2006). Domnívám se, že tato Kopeckého<br />
činnost je natolik podstatná, že se jí autorka<br />
rozhodně neměla vyhnout. Shodou okolností<br />
se pracovníkům Národního archivu podařilo<br />
v březnu 2009 získat od příbuzných část<br />
domněle ztracené Kopeckého pozůstalosti,<br />
která obsahuje i korespondenci s významnými<br />
českými umělkyněmi a umělci. Pokud<br />
by autorka využila možnost <strong>pro</strong>studovat<br />
tento materiál a porovnat ho s dalšími prameny,<br />
například memoárové povahy, mohla<br />
osobnost Kopeckého zhodnotit více i z lidské<br />
stránky.<br />
Anotovaná kniha je vybavena kvalitní obrazovou<br />
přílohou a jmenným rejstříkem. Její<br />
vydání přivítají historikové, ale i zájemci<br />
o poměrně nedávnou minulost z řad širší veřejnosti.<br />
Škoda jen poněkud nešťastně zvoleného<br />
formátu publikace, který svými nestandardními<br />
rozměry nepůsobí úplně prakticky.<br />
Jana Pávová svůj vstup na pole historické literatury<br />
zvládla a lze si přát, aby se osobnosti<br />
Václava Kopeckého věnovala i nadále.<br />
Petra Paterová<br />
PERNES, Jiří – POSPÍŠIL, Jaroslav – LUKÁŠ,<br />
Antonín: Alexej Čepička: Šedá eminence rudého<br />
režimu. Praha, Brána 2008, 312 s. + 24 s.<br />
obrazových příloh<br />
Životopisy představitelů komunistického režimu<br />
i dnes již zapomenutých svědků časů<br />
„vlády jedné strany“ umožňují nastavit jiný<br />
zorný úhel pohledu než dosud převládající<br />
analýzy anonymizovaných, odosobněných<br />
mechanismů moci a represe. V tomto žánru<br />
si zručně počíná historik Jiří Pernes, první<br />
z autorů anotované práce, který v publikaci<br />
Takoví nám vládli (Praha, Brána 2006)<br />
představil paralelní biografie československých<br />
komunistických prezidentů a v knize<br />
Komunistky s fanatismem v srdci (Praha, Brána<br />
2006) shromáždil portréty desítky žen,<br />
jež svůj boj za lepší příští spojily s KSČ. Je<br />
však namístě připomenout, že nosnost této<br />
formy zpracování ověřil v minulosti průkopnicky<br />
především Karel Kaplan (již ve svých<br />
v exilu vydaných Mocných a bezmocných)<br />
a že zajímavé pokusy v tomto směru vznikly<br />
dokonce i v „normalizovaném“ Československu<br />
(Bohumír Šmeral z pera Jana Galandauera<br />
či Jan Šverma Věry Holé). Biografie<br />
věnovaná nyní muži, který minimálně<br />
v letech 1948–1956 sehrával významnou<br />
roli při formování základů nového mocenského<br />
systému a byl jistou dobu považován<br />
za Gottwaldova „korunního prince“, si nesporně<br />
zasluhuje pozornost, a to nejen <strong>pro</strong><br />
své tematické vymezení, ale i <strong>pro</strong> použitou<br />
metodu zpracování.<br />
Autorská trojice (individuální podíl autorů<br />
na zpracování monografie zůstal před čtenářem<br />
skryt, rozpaky však vzbuzuje fakt, že dva<br />
z nich jsou v textu zmiňováni ve třetí osobě)<br />
především vykonala obrovskou práci při sběru<br />
archivních dokumentů. Obzvláště je nutno<br />
vyzvednout, že dokázali dohledat poměrně<br />
obtížně dostupné písemnosti k životu Alexeje<br />
Čepičky před rokem 1945. Záslužné je i to, že<br />
autoři navázali kontakty s příbuznými a s jejich<br />
souhlasem pak mohli využít rodinných<br />
písemností. Nebezpečím široce heuristicky<br />
založených prací bývají svody vedlejších témat,<br />
která se v archiváliích vynořují, vábí<br />
zpracovatele a oslabují hlavní linii výkladu.<br />
Ani anotovaná práce se jistým výkladovým<br />
„meandrům“ zcela nevyhnula, podle mého<br />
názoru se ale celkem podařilo udržet plynulost<br />
a osu vyprávění. Obecně je možno rovněž<br />
konstatovat, že autoři dostáli zásadě kritického<br />
posouzení pramenů, byť v některých okamžicích<br />
se pohybují na samé hraně únosnosti<br />
(například při využívání či přebírání informací<br />
z rehabilitačních spisů a z exilu, které nesou<br />
zřetelné otisky subjektivních pohnutek<br />
svých původců, anebo materiálů hodnotících<br />
činnost Čepičky za druhé světové války).<br />
Předložená kniha stopuje životní dráhu<br />
Alexeje Čepičky od rodinných kořenů přes<br />
závratný vzestup po roce 1945 a pád následující<br />
po Chruščovově kritice „kultu osobnosti“<br />
až po období podivného přežívání<br />
odstaveného důchodce. Žádná důležitá epizoda<br />
není opominuta a některé pasáže jsou<br />
jednoznačně objevné. V první řadě to platí<br />
o líčení dojmu, který Alexej Čepička zanechal<br />
mezi svými příbuznými (cenná svědectví<br />
přinesl v tomto směru například známý
Change language