SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

Srdce Václava Talicha se ztratilo 259
bě, 73 jak ale postřehla Stanislava Zachařová, původní teorii Otakara Hostinského
o protikladu hudby programní a hudby absolutní postupem doby opustil. 74 Na jeho
konkrétních hodnoceních lze dokázat závěr muzikoložky Zachařové, že Nejedlý
fakticky překonal tezi o vyprázdněnosti absolutní hudby, že kategorii hudební dramatičnosti
chápal šíře než jeho učitel Otakar Hostinský.
Nemůže být řeč o tom, že by proti Talichovi v roce 1945 vyrazili do útoku bývalí
„smetanovci“ či „nejedlovci“, jak to sugeroval Očadlík. Petr Čornej přesvědčivě dokázal,
že ke značnému pnutí, názorovým střetům a osobním konfliktům v družině
kolem Zdeňka Nejedlého docházelo již před první světovou válkou, 75 kdy také například
ochladl vztah mezi Nejedlým a jím dlouho favorizovaným Ferdinandem Pujmanem
(shodou okolností to byl on, kdo 10. května 1945 zvedl telefon v Národním
divadle a Talichovi oznámil, že do „zlaté kapličky“ už nemá chodit). Za první republiky
se životní dráha Nejedlého s cestami mnoha jeho žáků a stoupenců rozešla,
což ovšem tehdy bral celkem velkoryse. Jako příklad lze uvést vztah s jeho žákem
a švagrem, hudebním vědcem Vladimírem Helfertem. 76 Helfert otevřeně oponoval
některým Nejedlého hodnocením Dvořáka, Janáčka, 77 Suka, ale i Fibicha. Přitom
si ale uchovali vzájemnou úctu a spolupracovali při řadě kulturních a politických
záležitostí (reforma hudební výchovy na středních školách, profil Masarykovy univerzity
v Brně, obhajoba Bedřicha Václavka, spolupráce ve Společnosti pro hospodářské
a kulturní sblížení s SSSR a Společnosti přátel demokratického Španělska).
73 Viz NEJEDLÝ, Zdeněk: O programovosti v hudbě. In: Var, roč. 4, č. 9–10 (15.7.1952),
s. 249–252 a 262.
74 ZACHAŘOVÁ, Stanislava: Doslov. In: NEJEDLÝ, Zdeněk – OSTRČIL, Otakar: Korespondence.
Praha, Academia 1982, s. 197.
75 ČORNEJ, Petr: Hudební klub v Praze (1911–1927). In: Z bojů o českou hudební kulturu. Praha,
Academia 1979, s. 117–163.
76 Helfert se 10.6.1910 oženil s Blaženou Brichtovou, sestrou manželky Zdeňka Nejedlého. K následujícímu
výkladu viz HANZAL, Josef: Zdeněk Nejedlý a Vladimír Helfert v dopisech. In:
Tamtéž, s. 173–178; srv. zejména dopis Helferta Nejedlému z 9.2.1928 (k 50. narozeninám),
uložený v MÚ-AAV, f. Zdeněk Nejedlý – korespondence osobní došlá – s jednotlivci, inv. č. 773,
k. 22.
77 Vztah Nejedlého k Janáčkovi by stál za samostatné hodnocení. Málo se ví, že úzce spolupracovali
v komisi pro lidovou píseň, kde Nejedlý dbal o to, aby Janáčkem upravené písně včas
vycházely, jak potvrzuje i jejich vzájemná korespondence. Nejedlý nevynechal žádnou Janáčkovu
premiéru v Brně, skladatel ho naopak navštěvoval, když přijel do Prahy. Nejedlého kritika
Janáčkovy tvorby, jeden z jeho nejhlubších uměleckých omylů, nebyla paušální a zatracující.
Nejedlý ovšem patrně i v osobním styku dával Janáčkovi pocítit svou intelektuální převahu,
což geniální skladatel musel vnímat bolestně, aniž by to dal profesorovi hudební vědy přímo
najevo. K poměru mezi Nejedlým a Janáčkem srv. BEK, Mikuláš: Nejedlý contra Janáček: The
Controversy Concerning Modern Czech Music. In: Sborník filozofické fakulty brněnské univerzity,
roč. 50–51 (řada H, Musicologica brunensia, č. 36–37). Brno, Masarykova univerzita 2003,
s. 39–45.