SOU OBà ÄJINY - Ãstav pro soudobé dÄjiny AV - Akademie vÄd ÄR
SOU OBà ÄJINY - Ãstav pro soudobé dÄjiny AV - Akademie vÄd ÄR
SOU OBà ÄJINY - Ãstav pro soudobé dÄjiny AV - Akademie vÄd ÄR
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
502 Soudobé dějiny XVI / 2–3<br />
ticky po celou dobu okupace Polska<br />
církevní konspirační hnutí, které je<br />
možno fakticky nazvat domácí podzemní<br />
církví. Ta měla svou část vojenskou<br />
(vojenská duchovní služba)<br />
i civilní. Konspirace se aktivně účastnilo<br />
okolo dvou tisíc kněží a mnichů,<br />
tj. okolo deseti <strong>pro</strong>cent mužské části<br />
duchovenstva.<br />
Koncepcemi „nového člověka“ v <strong>pro</strong>pagandě<br />
Polské dělnické strany<br />
(PPR) před převzetím vlády se zabývá<br />
Mariusz Mazur z Historického<br />
ústavu Univerzity M. Curie-Skłodowské<br />
v Lublině. Uvádí, že v rétorice<br />
PPR se idea „nového člověka“<br />
neobjevila před rokem 1945, a nenachází<br />
po ní stopy ve veřejných <strong>pro</strong>jevech<br />
ani v zátiší kabinetů ještě po<br />
vyhlášení Polského výboru národního<br />
osvobození (PKWN) a v prvních<br />
měsících, kdy se potýkal s vážnými<br />
<strong>pro</strong>blémy při instalování své moci.<br />
Rozmluvám Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) a Ukrajinské povstalecké<br />
armády (UPA) s německými okupačními orgány na Volyni a ve Východním Malopolsku<br />
od listopadu 1943 do konce roku 1944 se věnuje Mieczysław Samborski<br />
z Ležajsku. Všeobecně se předpokládá, že melnykovská frakce OUN spolupracovala<br />
s Němci a banderovská s nimi po celou dobu války bojovala. Podle autora to ale<br />
není pravda. S Němci spolupracovaly obě frakce, jen melnykovci to činili více oficiálně,<br />
a se zbraní v ruce <strong>pro</strong>ti okupantům nevystupovaly. Vůči blížící se frontě obě<br />
strany – německá i ukrajinská – usilovaly o navázání kontaktů, aby dojednaly jak<br />
všeobecné záležitosti, tak fungování na území obsazeném Sověty.<br />
Útěky vojáků Domácí armády (Armija Krajowa – AK) z tábora Lidového komisariátu<br />
vnitra (NKVD) číslo 174-454 v Rjazani v letech 1945 a 1946 přibližuje Dariusz<br />
Rogut z Historického ústavu Humanitně-přírodovědecké fakulty v Kielcích. Zastává<br />
názor, že přicházející Rudá armáda nepřinesla Polsku nezávislost. Komunisté, kteří<br />
se setkávali s nedostatečnou podporou, začali svou vládu represemi a terorem za<br />
pomoci sovětského spojence. Teror byl zaměřen nejen <strong>pro</strong>ti podzemním politickým<br />
a vojenským strukturám, ale <strong>pro</strong>ti všem, kdo mohli znamenat ohrožení <strong>pro</strong> komunistickou<br />
vládu. Ve věznicích se ocitli rolníci, učitelé, lékaři, železničáři, dělníci<br />
i duchovní, hlavně ale vzdělaní lidé, kteří byli považováni za nebezpečný, nepřátelský<br />
a reakční živel. Na zatýkání se podílely operační skupiny NKVD a vojenské<br />
kontrarozvědky Smerš (Smerť špionam), což bylo porušením mezinárodního práva.<br />
V táborech NKVD se ocitlo také mnoho polských <strong>pro</strong>fesionálních důstojníků, které