SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

494 Soudobé dějiny XVI / 2–3
Poslední kapitola o průběhu rehabilitací v šedesátých letech přináší zatím nejpodrobnější
a nejkomplexnější soubor dat a čísel, která jsou místy až nepřehledná. Překvapivé
je zejména zjištění, že téměř polovina perzekvovaných bývalých příslušníků
RAF se již tehdy dočkala rehabilitace. Neméně objevná je informace, že vlnu žádostí
o rehabilitaci spustil článek slovenského spisovatele Ladislava Mňačka publikovaný
v červnu 1963 v časopise Kultúrny život. 2 Citace téměř celého velice sugestivního
článku vyvolává mrazení v zádech a čtenář se jen těžko brání dojetí. Dokončení rehabilitací
však zabránil příchod „bratrských vojsk“ v srpnu 1968 a nástup takzvané
normalizace. Pro novou komunistickou garnituru již stárnoucí veteráni vzdušných
bojů nepředstavovali bezprostřední hrozbu, takže i Petr Uruba v sedmdesátých
a osmdesátých letech zažíval spíše tuctovou a nedramatickou každodennost československého
důchodce. Tím lze také vysvětlit, že časovému úseku mezi lety 1971
a 1991 je v publikaci věnováno pouze deset řádek. Epilog je pak poklonou autora
letci Petru Urubovi, jenž vydání knihy přežil o několik týdnů. Celkový dojem z publikace
podtrhuje třicet stran fotokopií archivních materiálů v závěrečných přílohách,
jež silou své výpovědi opětovně atakují emocionální odolnost čtenáře.
Použitá heuristická základna je dostačující, kromě obligátního Vojenského
ústředního archivu a Archivu bezpečnostních složek autor studoval i v Národním
archivu. V seznamu literatury nechybí žádná relevantní publikace v češtině a slušně
je zastoupena i literatura cizojazyčná, především anglická. Autor měl do jisté
míry ulehčenou práci tím, že (zvláště v první polovině knihy) čerpal ze svých dosavadních
děl. Z toho možná plyne i mírný nedostatek, který lze vytknout poznámkovému
aparátu. U podstatné části informativních doplnění totiž není zmíněno,
na základě jakých pramenů byla konkrétní faktografie získána, respektive o jakou
literaturu se dané tvrzení opírá.
Samostatný odstavec si zaslouží vzhled a grafická úprava publikace. Na výsledku
se evidentně prostředky nešetřilo. Velkorysý formát, výhradně křídový papír,
celostránkové reprodukce vysoce kvalitních fotografií. Na druhé straně poněkud
rušivě působí, že mezi písmeny běžného textu a poznámek pod čarou takřka není
viditelný rozdíl. Lehce se tak může stát, že se začtete do poznámek v domnění, že
sledujete hlavní výklad, zvláště když poznámky často zabírají na stránkách více
místa než vlastní text. Rovněž nezvyklý je značný počet prázdných bílých stránek
a vůbec nepotištěných ploch, což zvyšuje dojem exkluzivity publikace.
Kniha Jeden ze zapomenutých mužů se vydařila a potvrzuje, že mladý autor „zraje
jako víno“. Kombinace vysokého odborného vzdělání, dlouhodobé pracovitosti a až
fanatického zapálení pro věc způsobila, že vznikla metodologicky nadprůměrná
práce, která si ovšem zároveň udržuje dostatečnou atraktivitu pro laického čtenáře.
Bude těžké, nejen pro Ladislava Kudrnu, zmiňované dílo překonat.
2 MŇAČKO, Ladislav: Oneskorená reportáž: Nočný rozhovor. In: Kultúrny život, roč. 18, č. 23
(8.6.1963), s. 6.