SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

Objevná kniha o poválečných osudech západních letců 493
v dřívějších knihách Stanislav Fejfar a Otakar Černý pouze dosazen do role historického
průvodce. Text je psán úsporně a proporcionálně. Autor jej oživuje výroky
Petra Uruby i vzpomínkami jiných aktérů, aniž by přitom pamětnická subjektivita
něco ubírala na faktografické kvalitě díla. Naopak, oproti dosavadním publikacím
leteckých historiků, kteří popisovali československé letce až barvotiskově zploštěle
jako hrdiny bez bázně a hany, oplývající jen ušlechtilými vlastnostmi, nám letci
v podání Ladislava Kudrny připadají velice povědomí a uvěřitelní, podobně jako
soused odnaproti či kolega ze zaměstnání.
Informacím všeobecně známým je věnován odpovídající minimální prostor. Platí
to pro období od první republiky až po příjezd plukovníka Uruby do Anglie v létě
1940. Cesta útěku československých letců přes Polsko a Francii do Británie je natolik
známá, že nemá smysl tím znovu čtenáře obtěžovat. Krátká operační činnost
Petra Uruby, okolnosti jeho zajetí, svízelný život protektorátního občana v německé
internaci a posléze návrat do vlasti, to vše nepřesahuje rámec stručného životopisu
jednoho ze zapomenutých mužů i dosud publikované údaje o československých
letcích celkově. Co však překvapí a v čem se publikace vymyká z běžné produkce,
je pozornost věnovaná období poválečnému, pojatá jako komplexní analýza poměrů
v československé armádě a částečně i v celé společnosti.
Osobně ovšem považuji za nejcennější závěrečnou část publikace, jmenovitě
kapitoly „Ve stínu mocné Státní bezpečnosti“, „StB a bývalí letci RAF“ a „Šedesátá
léta a rehabilitace“. Zde autor bez patosu i morálních odsudků dosavadních hrdinů
odboje uvádí smutnou skutečnost, že i mezi letci „zápaďáky“ byli tajní spolupracovníci
Státní bezpečnosti. Sám se sice drží zásady, že historik nemůže hodnotit
a soudit, stejně se tu ale přímo vnucuje otázka, jak dokázali pracovníci StB zlomit
muže tak statečné a odolné. Pro člověka, který se zabývá metodami jejich práce,
to není až tak překvapivé, čtenáře neznalého věci to však může šokovat. Kudrnou
nestranně a věcně tlumočené záznamy z archivních materiálů pouze potvrzují,
že bývalí letci britského Královského letectva spolupracovali většinou neochotně
a obvykle po několika měsících byla spolupráce z popudu StB ukončena. Faktické
výsledky agentů z řad bývalých letců RAF i metody komunistických tajných služeb
jsou sice popisovány relativně stručně a povrchně, ale i tak se čtenář sotva ubrání
pocitu jisté nevyhnutelnosti. Muže, kteří se nebáli smrti v boji proti nacistickým
okupantům, udolala bezvýchodnost každodenní perzekuce orgánů komunistického
režimu a někteří se upsali ke spolupráci ve snaze alespoň částečně se vymanit
z „neexistenčních“ poměrů.
1 Ladislav Kudrna doposud vydal následující knižní publikace: Když nelétali: Život našich letců
v Polsku, Francii a Británii za 2. světové války. Praha, Libri 2003; Českoslovenští letci v německém
zajetí 1940–1945. Praha, Naše vojsko 2005; Českoslovenští letci ve Velké Británii a válečné
fenomény. Praha, Naše vojsko 2006; Na zemi a obloze západní Evropy: Příběh českého letce
Stanislava Fejfara. Praha, Naše vojsko 2007; „Útěkář“ Otakar Černý, plukovník letectva v záloze:
Jeden český osud na pozadí dvou totalitních režimů. Praha, Naše vojsko 2008.