SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

Srdce Václava Talicha se ztratilo 257
Třicátého prosince 1949 požádal Kočí ministra Václava Kopeckého, aby se zasadil
o návrat Talicha k umělecké práci, a dokonce navrhl, aby u příležitosti pětasedmdesátých
narozenin Zdeňka Nejedlého bylo zorganizováno jeho smíření s o pět let
mladším dirigentem. 62 Předtím připravoval Kočí půdu u Talicha – v dopise z poloviny
srpna 1949 jej přesvědčoval, že „v partaji je většina rozumných a čestných lidí,
kteří konečně našli cestu, jak učinit nápravu v kulturní ostudě, jež nebyla ani straně,
ani národu ke cti“. 63 Při tvoření nové epochy se podle optimistického předpokladu
pisatele už nemají dít ústrky, ponižování a příkoří, jichž se Talichovi bohužel
vrchovatě dostalo.
V roce 1949 ovšem ještě nenastal čas smířlivých gest. Ten pro Talicha přišel na
přelomu let 1952 a 1953. Podle svědectví Ivana Medka, 64 neúnavně pracujícího pro
Talicha i v době pro něho samotného nepříznivé, skladatele Jiřího Pauera, 65 spisovatele,
překladatele a kulturního funkcionáře Lumíra Čivrného 66 i Přemysla Kočího
67 se Talichovi otevřela možnost návratu a nového uplatnění v Praze díky tomu,
že se ho ujal jeden z hlavních činitelů komunistické kulturní politiky (a Kopeckého
náměstek) Jiří Taufer, a především sám ministr informací Václav Kopecký. Týž
Kopecký, který svého času podpořil útok Očadlíka a neváhal to učinit na výsostné
půdě parlamentu. V roce 1953 ovšem byla jiná doba, vysílaly se vstřícné signály
například vůči spisovateli A. C. Norovi, básníku Jakubu Demlovi či v cizině žijícímu
skladateli Bohuslavovi Martinů. 68 Kopecký svou blahovolností získával v kulturních
kruzích cenné body. Sám Václav Talich věděl, že za svůj návrat k umělecké
práci vděčí právě jemu. 69 Rozumělo se, že Talichův návrat do Prahy v roce 1953 se
setká s nepříznivou reakcí Zdeňka Nejedlého, tehdy již ovšem velmi nemocného
a odstaveného z funkce ministra školství. Skutečně se prý Čivrný dočkal telefonátu
od Nejedlého, v němž mu stařec jeho podporu Talichovi vytkl. 70 Dodejme ještě, že
62 Koncept dopisu je uložen tamtéž.
63 MČK Beroun, f. Václav Talich, inv. č. T 808, dopis Přemysla Kočího Václavu Talichovi
z 15.8.1949.
64 Viz MEDEK, Ivan: Děkuji, mám se výborně. Praha, Torst 2005, s. 61; srv. též dopis Ivana Medka
Václavu Talichovi z 25.11.1953 (MČK Beroun, f. Václav Talich, inv. č. T 2037).
65 PAUER, Jiří: Naše setkání. In: MASARYKOVÁ, H. (ed.): Václav Talich – dokument života a díla,
s. 315 (viz pozn. 59).
66 ČIVRNÝ, Lumír: Co se vejde do života. Praha, Hynek 2000, s. 128.
67 KOČÍ, Přemysl: Dobrý den, živote, s. 56 n. a 177 n. (viz pozn. 44).
68 K tomu srv. KNAPÍK, J.: V zajetí moci, s. 238 n. (viz pozn. 36).
69 Srv. dopisy Václava Talicha Václavu Kopeckému ze 7.1. a 14.5.1953 (NA, f. Václav Kopecký,
neuspořádaný fond). Talich musel přejít mlčením Kopeckého negativní vztah vůči němu bezprostředně
po osvobození i to, že za druhé světové války mu Kopecký adresoval za jeho „kolaboraci“
posměšné a útočné epigramy (srv. MATÝSEK [KOPECKÝ, Václav]: O nich a do nich.
Moskva, Vydavatelství cizojazyčné literatury 1944, s. 20 n. a 32–34).
70 „To jsem od Vás nečekal,“ zaznělo prý v telefonu (ČIVRNÝ, L.: Co se vejde do života, s. 128).