SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

Od „jara národů“ do pádu Berlínské zdi 489
zuje na jeho prvotní úvahy o omezeném transferu. Ty však vzaly záhy za své v souvislosti
s radikalizací československého odboje, který – konfrontován s politikou
nacistické vlády a s postoji sudetských Němců – požadoval odsun úplný. Autor také
popisuje samotný průběh vysidlování včetně excesů, které je doprovázely. Článek
spoluautorů Hořovského a Zimmermanna posuzuje vliv komunistického převratu
v roce 1948 na československo-německé vztahy. Autoři poukazují na fatální dopad
Mnichova, který vedl k reorientaci prezidenta Beneše na stalinský Sovětský svaz,
a poté přibližují jednostrannou vazbu komunistického Československa na Německou
demokratickou republiku. Spolková republika byla naopak vnímána jako stát
nepřátelský, imperialistický a revanšistický.
Období studené války zachycují studie Jana Pauera, Edity Ivaničkové a Oldřicha
Tůmy. 7 Pauer pojednává o československém reformním hnutí v roce 1968 a o jeho
recepci v obou německých státech. Nejpřínosnější částí jeho studie je exkurz do
oblasti sociálně-kulturních a mentalitních dějin. Autor přibližuje rozvinutou síť československo-západoněmeckých
styků koncem šedesátých let, vztah studentských
hnutí v obou zemích stejně jako rozličné kontakty kulturní a umělecké. Příspěvek
Edity Ivaničkové sleduje „východní politiku“ Spolkové republiky v šedesátých
a sedmdesátých letech, která vyústila v komplex smluv mezi Bonnem, Moskvou
a jejími satelity. Poutavý je příspěvek Oldřicha Tůmy o pádu československého
a východoněmeckého režimu v roce 1989. Tůma dovedně využívá možnosti
moderního metodologického výzkumu a provádí čtenáře zejména socialistickou
každodenností. Poukazuje na to, že geografická blízkost, srovnatelný životní styl
a ekonomický standard přirozeně vedly k intenzivním kontaktům lidí z obou stran
společné hranice. Autor popisuje zlomové okamžiky podzimu 1989 a upozorňuje
na psychologický význam mas východoněmeckých občanů v ulicích Prahy, kteří se
pokoušeli emigrovat přes zdejší velvyslanectví SRN. Tůma zdůrazňuje úzkou spojitost
rozkladu a pádu komunistických režimů v NDR a ČSSR, kdy události v jedné
zemi urychlovaly sociálně-politickou dynamiku v zemi druhé. Rok 1989 označuje
za jeden z mála pozitivních dějinných přelomů v jinak konfliktním vztahu mezi
Čechy, Slováky a Němci.
NĚK, Tomáš: Perzekuce 1945: Perzekuce tzv. státně nespolehlivého obyvatelstva v českých zemích
(mimo tábory a věznice) v květnu–srpnu 1945. Praha, Institut pro středoevropskou kulturu
a politiku 1996; KUČERA, Jaroslav: „Žralok nebude nikdy tak silný“: Československá zahraniční
politika vůči Německu 1945–1948. Praha, Argo 2005.)
7 PAUER, Jan: 1968: Der „Prager Frühling“ und die Deutschen, s. 263–286; IVANIČKOVÁ, Edita:
1973: Die Ostpolitik der Bundesrepublik und die Tschechoslowakei, s. 287–298; TŮMA, Oldřich:
1989: Zusammenbruch zweier kommunistischer Regime, s. 299–306. (Srv. MÜLLER, Adolf –
UTITZ, Bedřich: Deutschland und die Tschechoslowakei: Zwei Nachbarvölker auf dem Weg zur Verständigung.
Freudenstadt, Eurobuch-Verlag 1972; BENDER, Peter: Die „Neue Ostpolitik“ und ihre
Folgen: Vom Mauerbau bis zur Vereinigung. München, Deutsche Taschenbuch Verlag 1996.)