SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

Od „jara národů“ do pádu Berlínské zdi 487
Ve dvou úvodních příspěvcích podávají Jiří Pešek a Dušan Kováč nástin česko-slovensko-německých
vztahů ve sledovaném období. 2 Pešek poukazuje na význam
společného psaní dějin českých zemí Čechy a Němci, které nejspíše může napomoci
v překonávání historických mýtů a nepravd, jimž se v rámci tohoto diskurzu dařilo
vždy až příliš dobře. V tom také spatřuje smysl další práce společné komise historiků:
„K nejpodstatnějším úkolům česko-německé komise patří tyto vrstvy (mýtů),
které zbytečně zatěžují koexistenci Čechů a Němců, systematicky odbourávat
a v široce pojatém mezinárodním dialogu kriticky hledat všeobecně akceptovatelné
interpretační rámce vzájemné historie.“ (s. 10)
Následující příspěvky Hanse P. Hyeho, Jana Křena a Hanse Mommsena sahají
do 19. století. 3 Zatímco Hans P. Hye zavádí čtenáře do národnostních a vojensko-politických
událostí roku 1848, Jan Křen se zabývá dlouhodobými důsledky
tohoto mezníku pro další osud habsburského soustátí. S mimořádnou erudicí, ale
srozumitelně vysvětluje komplikované národnostní poměry podunajské monarchie
počátkem druhé poloviny 19. století. Dokládá, jak revoluční rok 1848 a války z let
1866 a 1870 vedly k proměně rakouského císařství v duální rakousko-uherský
model, v němž nechyběly snahy o státoprávní vyrovnání také se zbylými národy.
Křenův příspěvek je psaný optikou (středo)evropského historika a lze jej považovat
za jeden z nejlepších textů v knize. Tematicky na něj navazuje studie Hanse
Mommsena pojednávající o jazykových nařízeních předsedy vlády Kazimira Badeniho
z roku 1897, tedy o (nezdařeném) hledání nového půdorysu ve vztahu Čechů
k vídeňské vládě.
Hans Lemberg a Jaroslav Kučera pojednávají o zlomových okamžicích meziválečného
období. 4 Lemberg přibližuje státoprávní a národnostní koncepce Čechů
a českých a moravských Němců po první světové válce včetně jejich mýtotvorného
potenciálu a sleduje počáteční německou neochotu akceptovat existenci samostatného
československého státu v jeho historických hranicích. Jaroslav Kučera sleduje
2 PEŠEK, Jiří: Wendepunkte in der modernen Geschichte der deutsch-tschechischen Beziehungen,
s. 9–28; KOVÁČ, Dušan: Wendepunkte in den deutsch-slowakischen Beziehungen aus
zeitgenössischer Sicht, s. 29–36.
3 HYE, Hans P.: 1848/49: Die Wende in der Habsburgermonarchie, s. 37–84; KŘEN, Jan: 1867–1871:
Deutschland, die Deutschen und der österreichische Ausgleich, s. 85–110; MOMMSEN, Hans:
1897: Die Badeni-Krise als Wendepunkt in den deutsch-tschechischen Beziehungen, s. 111–118.
(K uvedeným tématům srv. dále: BRUCKMÜLLER, Ernst – HÄUSLER, Wolfgang (ed.): 1848:
Revolution in Österreich. Wien, öbv & hpt 1999; KANN, Robert A.: Werden und Zerfall des Habsburgerreichs.
Graz – Wien – Köln/R., Styria 1962.)
4 LEMBERG, Hans: 1918: Die Staatsgründung der Tschechoslowakei und die Deutschen,
s. 119–136; KUČERA, Jaroslav: 1933: Der Einfluss der nationalsozialistichen Machtergreifung,
s. 137–150. (Srv. KURAL, Václav: Konflikt místo společenství Češi a Němci v československém
státě (1918–1938). Praha, Ústav mezinárodních vztahů 1993; HILDEBRANDT, Klaus: Deutsche
Außenpolitik 1933–1945: Kalkül oder Dogma Stuttgart, W. Kohlhammer 1990, 5. vydání.)