SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

468 Soudobé dějiny XVI / 2–3
a bezprostředně následujícím vývoji Občanského fóra. 5 Bylo vydáno také množství
dokumentů, memoárů politiků či unikátní životopisná interview s představiteli
předlistopadového režimu i opozice. 6 Recenzovaný sborník rozšiřuje tuto řadu
a rozhodně ji obohacuje o nové poznatky a interpretace.
Sborník je tematicky rozčleněn do tří částí. První část, nazvaná „Zrod a vývoj
české politické scény“, přináší pět studií, pojednávajících o politické filozofii a praxi
Václava Havla, vzniku studentského hnutí v listopadu 1989 a jeho následném
vývoji, rozpadu Občanského fóra a vzniku Občanské demokratické strany, s ní
souvisící analýzu evropeizace ODS, a konečně detailní rozbor vývoje Komunistické
strany Čech a Moravy a jeho specifik. Druhá část se v pěti studiích zaměřuje na literární
a filmovou reflexi české transformace, interpretaci československé revoluce
z perspektivy literární kritiky, fenomén takzvané ostalgie a vývoj českého ženského
hnutí po roce 1989. Třetí část přináší tři rozsáhlejší studie, věnované interpretacím
české a středoevropské liberální tradice, transformaci české ekonomiky a právním
aspektům pokusů o vyrovnávání s komunistickou minulostí.
Zrod a vývoj české politické scény
Nejrozsáhlejším příspěvkem ve sborníku je studie Jiřího Suka „Od nemožnosti
politiky k politice jako umění možného: Paradoxní život občana Václava Havla
v letech 1969–1992“. Autor analyzuje vývoj Havlova politického myšlení v době
„normalizace“ a konfrontuje jej s politickou rolí Havla po listopadu 1989. Na pozadí
Havlovy intelektuální a politické činnosti Suk odhaluje obecnější charakteristiky
„normalizačního“ režimu. Záměrem autora je prokázat, že Havel i ve svých
politických esejích z doby disentu přistupuje k politice prakticky, nikoli abstraktně
filozoficky. Havlovu hlavní intelektuální ambici po srpnu 1968 shledává ve snaze
zabránit opětovnému uzavření prostoru veřejné diskuse, který byl otevřen v době
„pražského jara“. Suk má přitom pochopení pro Havlovy vysoké morální nároky na
politickou elitu, vyjádřené názorem, že by reformisté měli raději z politiky odejít,
než aby svým setrváváním ve funkcích legitimizovali nastupující „normalizaci“.
5 Viz např. BROD, Toman (ed.): Proč jsme v listopadu vyšli do ulic. Brno, Doplněk 1999; HOLÝ, Ladislav:
Malý český člověk a velký český národ: Národní identita a postkomunistická transformace společnosti.
Praha, SLON 2001; MOŽNÝ, Ivo: Proč tak snadno: Některé rodinné důvody sametové revoluce.
Praha, SLON 1991; SUK, Jiří: Labyrintem revoluce: Aktéři, zápletky a křižovatky jedné politické krize
(od listopadu 1989 do června 1990). Praha, Prostor 2003 a 2009; OTÁHAL, Milan – VANĚK, Miroslav:
Sto studentských revolucí. Praha, Nakladatelství Lidové noviny 1999; BUREŠ, Jan: Občanské
fórum. Plzeň, Aleš Čeněk 2007; VALEŠ, Lukáš: Zrod demokratických politických systémů okresů
Klatovy, Domažlice a Tachov a jejich vývoj v 90. letech 20. století. Plzeň, Aleš Čeněk 2007.
6 VANĚK, Miroslav (ed.): Vítězové Poražení Životopisná interview, sv. 1 a 2. Praha, Prostor
2005; TÝŽ (ed.): Mocní A bezmocní Politické elity a disent v období tzv. normalizace. Praha,
Prostor 2006.