SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

Ideologická literatura v neideologickém provedení 463
klad možnosti, jež by nabídl text, kde by byl materiál strukturován jako v pátém
svazku Dějin českého výtvarného umění; 14 nebo by bylo možné přehledně vyprávět
o složitých událostech, jež vedly k vydání týchž děl občas i s odstupem několika
desetiletí. Dějiny české literatury 1945–1989 však v každém případě s úspěchem
uspokojují poptávku, která byla od počátku devadesátých let stále naléhavější, po
spolehlivé příručce informující o socialistické literární minulosti bez ideologických
omezení – také aby se tím vyvážily zajímavé, často ale jen dílčí rekonstrukce z pera
velkého počtu autorů memoárů věnovaných dané době a dále autorů, kteří byli ve
vyprávěných fenoménech spornou stranou (viz například práce Jaromíra Hořce).
Třebaže v některých případech lze souhlasit s námitkami, jež vznesli recenzenti či
komentátoři Dějin (například ke kapitole „Básníci mimo programy“ v prvním svazku,
s. 198 n.), respektive je možné zastávat odlišné názory na určité jednotlivé otázky
(kupříkladu se mi zdá přeceněný význam a souvislosti literárních večerů mladých
básníků na podzim 1947 v prvním svazku, zato více pozornosti by si zasloužila ve
druhém svazku kapitola „Odpověď paralelní kultury“, s. 152 n.), kritiky Jaromíra
Slomka (založené na absenci Josefa Váchala), 15 který jako by jen hledal záminku,
a Jiřího Brabce, jenž své výhrady prezentoval v mnohem propracovanější podobě
(dílu vytýkal hlavně nedostatek solidní metodologické báze), 16 rozhodně vyznívají
jako přehnané. I když není nic divného na tom, že zrovna tak pečlivý a přesný literární
kritik, který v minulosti věnoval několik svých prací teoretické analýze totalitní
literatury, vyslovil podobné pochybnosti, domnívám se, že metodologicky sevřenější
úvod Dějin by možná zamezil četným nepochopením. 17 Jde ostatně o otázky, které
budou podněcovat další debaty mezi literárními vědci; 18 i proto, že (jak zdůraznil
14 ŠVÁCHA, Rostislav – PLATOVSKÁ, Marie (ed.): Dějiny českého výtvarného umění, sv. 5: 1939/
1958. Praha, Academia 2005.
15 SLOMEK, Jaromír: Děravé dějiny: Pro akademické literární historiky Josef Váchal neexistuje.
In: Týden, roč. 15, č. 5 (2008), s. 80.
16 Třebaže respektuji svatosvaté právo na kritiku, nevím, nakolik je v odborné debatě přípustné
tvrzení, že koordinátor projektu „by měl mít znalosti aspoň na úrovni zvídavého středoškoláka“
(BRABEC, Jiří: Krize vědeckého myšlení In: A2, roč. 4, č. 16 (2008), s. 6 n.). K tomu viz
reakci napadeného (JANOUŠEK, Pavel: Úskalí předneporozumění: Odpověď Jiřímu Brabcovi
na jeho kritiku Dějin české literatury. In: Tvar, roč. 19, č. 10 (2008), s. 8).
17 A skutečně nedostatečné se zdá to, co ohledně toho řekl editor: „Vycházeli jsme z předpokladu,
že naší povinností je pokusit se oprostit od dosavadních ideologických schémat a výkladových
šablon, což nás vedlo k návratu k pramenům, ke snaze shromáždit materiál, znovu
jej přečíst současnýma očima a teprve na základě této obnovené zkušenosti konstruovat text
Dějin.“ (JANOUŠEK, P.: Předmluva, s. 13.)
18 Shrnutí stavu debaty ve chvíli vydání díla viz ADAMOVIČ, Ivan: Česká literatura v dějinách
zachycená. In: Národní 3, roč. 1, č. 3 (2008), s. 50–53; následuje interview Pavla Kosatíka
s Pavlem Janouškem (tamtéž, s. 54 n.). Viz také PLATZOVÁ, Magdaléna: Žádné drama: Nové
Dějiny české literatury jsou obdivuhodně kompletní, nekladou ale žádné otázky. In: Respekt,
roč. 19, č. 52/1 (2008/2009), s. 72 n.