SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

254 Soudobé dějiny XVI / 2–3
se objevil v mládežnickém deníku Mladá fronta, který jinak většinou vyjadřoval
stanoviska blízká komunistické straně, redakční článek „Případ Václava Talicha“.
Redakce odsoudila Očadlíkův atak v Tvorbě jako výraz malicherné osobní zaujatosti,
již se pokusil strůjce útoku záludně posílit politickými motivy. Vyjádřila přitom
přesvědčení, že „Talichovi jistě zatleská mnoho dobrých komunistů“, neboť dirigent
„patří celému národu“. 48
Obraz značné variability ve smýšlení účastníků Talichovy aféry zůstane zachován
i tehdy, pokud opustíme stránky novin a časopisů a vstoupíme do prostředí
spolků a kulturních institucí a pokusíme se zachytit postoje jednotlivců. Bezprostředně
poté, co vešlo ve známost jeho zatčení, se Václava Talicha zastal orchestr
Národního divadla (29. května 1945), 49 k němuž se po kratší prodlevě připojila
závodní rada České filharmonie (9. června 1945). Dopisy a osobními intervencemi
se na Talichovu obranu postavily pohotově některé hudební spolky (Unie českých
hudebníků z povolání, Svaz lidových hudebníků, Blok československých demokratických
hudebníků v Praze, 50 plzeňské hudební spolky) i pracovníci v oblasti hudby,
například Ivan Ballo, František Bartoš, Josef Hutter, Ladislav Vycpálek. Šestnáctého
března 1946 před vyšetřovací komisí Ústředního národního výboru hlavního
města Prahy vypovídala ve prospěch Talicha operní pěvkyně Marie Podvalová. 51
Poněkud zvláštním podpůrcem Václava Talicha byl dirigent Jaroslav Krombholc.
Ten sice 19. listopadu 1945 adresoval čestnému soudu při Svazu českých výkonných
hudebních umělců dopis, v němž Talicha charakterizoval jako hluboce cítícího
Čecha, 52 a neváhal ani Talichovi již předtím zaslat soukromý list, ve kterém
ho označil za „největšího našeho umělce současnosti“ a vyjadřoval mu oddanost,
věrnost a lásku. 53 Současně však ve chvílích pro Talicha kritických psal podlézavé
V. Talich. Za upozornění na články v týdeníku Vývoj, které dosud nebyly v literatuře podchyceny,
vděčím Jiřímu Kovtunovi (viz Vývoj, roč. 1, č. 4 (12.10.1946), s. 82 a 92).
48 Případ Václava Talicha. In: Mladá fronta (27.9.1946), s. 4.
49 Zde i níže zmíněná dokumentace je uložena v Archivu hlavního města Prahy (dále jen AHMP),
f. Trestní komise vyšetřovací a nalézací Ústředního národního výboru hlavního města Prahy
(TKVN), signatura (sign.) 36-116/1.
50 Podpůrné vyjádření spolku z 11.6.1945 podepsali mj. Josef Bartoš, Václav Holzknecht, Václav
Dobiáš, Rafael Kubelík, Alois Hába. Přiloženo bylo prohlášení dramaturga Národního divadla
Ferdinanda Pujmana, který uvedl: „V osobním (úředním) styku nedal p. prof. Talich najevo
nic, co by mu mohlo být vytýkáno.“ (NA, f. Ministerstvo školství a osvěty (MŠO), k. 244 – osobní
spis Václava Talicha.)
51 AHMP, f. TKVN, sign. 36-116/1, folio 76.
52 Viz Plné dostiučinění Václavu Talichovi. In: Věstník Svazu českých výkonných hudebních umělců,
roč. 1, č. 10 (15.12.1945), s. 2.
53 MČK Beroun, f. Václav Talich, inv. č. T 857, dopis Jaroslava Krombholce Václavu Talichovi
z 24.9.1945; srv. též pochvalný dopis Krombholce Talichovi z 28.11.1943 (viz tamtéž, inv. č.
T 855) a jeho dopis z 2.8.1940, jehož kopie je uložena v NA, f. Archiv Národního divadla,
osobní spis Václava Talicha, sign. K-1454-P.