SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

454 Soudobé dějiny XVI / 2–3
Ne všechny historické revizionismy však obestírá podobně nebezpečné ódium.
Ve své kritické reflexi revizionismu zpochybňujícího tradicionalistický pohled na
počátky studené války dokázal Arthur Schlesinger junior s noblesou napsat: „...revizionismus
je bytostnou součástí procesu, jímž historiografie – tím, že klade nové
otázky a zkoumá nové možnosti – rozšiřuje své horizonty a obohacuje své porozumění
podstatě věci.“ 28 Že mě Majewski označil za revizionistu, ovšem kontrastuje
s tím, co jsem sám napsal kupříkladu o sovětských záměrech na sklonku druhé
světové války v kontextu hledání příčin války studené, 29 respektive o snahách historiků
typu Geoffreyho Robertse o mnohostrannou rehabilitaci Stalina coby soustavného
mírotvorce, který měl jen rozumné cíle a po válce neusiloval o nic jiného
než o harmonickou spolupráci se Západem. 30 V interpretaci mezinárodního vývoje
na konci třicátých let zase ve své knize dávám v mnohém za pravdu R. A. C. Parkerovi
(ovšem s významnou výjimkou jeho poněkud naivní interpretace sovětské
politiky), u kterého jsem měl tu čest před lety studovat a jehož hlavní práce bývají
označovány za „antirevizionistické“. 31
Nemenší problém mám s „českým pohledem“. Oč jde, lze jen tušit. Pokud odpovídá
pohledu těch, pro něž byl kupříkladu po dlouhá desetiletí Edvard Beneš nedůvěryhodným
exponentem české buržoazie, aby se pak spolu se „zvoněním klíči“
náhle přerodil v hlavního představitele slušnosti, racionality a moudré zahraniční
politiky, pak je jistě třeba takový přístup revidovat. Spíše než identifikace „českého
pohledu“ je tu však namístě známé doporučení britského historika Edwarda Halleta
Carra, totiž že před vlastní četbou historických textů by si měl zájemce nejprve
zjistit co nejvíce o autorech, jejich založení a životních postojích... 32 A podívám-li
se na skutečně seriózní práce Jana Kuklíka mladšího, Jana Němečka, či dokonce
Jindřicha Dejmka, jsou mezi nimi patrné interpretační diference a současně se
každý z nich – i pod vlivem množství materiálu nastudovaného v zahraničních
archivech – autorsky vyvíjí. 33 První ze jmenovaných mi ostatně knihu lektoroval.
28 SCHLESINGER, Arthur, jun.: Origins of the Cold War. In: Foreign Affairs, roč. 46, č. 1 (1967),
s. 22–52. Citováno dle české edice: TÝŽ: Počátky studené války. In: Soudobé dějiny, roč. 4, č. 1
(1997), s. 96–117.
29 Viz HRBEK, J. – SMETANA, V. ad.: Draze zaplacená svoboda, sv. 2, s. 8–16.
30 ROBERTS, Geoffrey: Stalinovy války: Od světové války ke studené válce (1939–1953). Praha,
BB/art 2008; viz též má recenze v Dějinách a současnosti, roč. 31, č. 1 (2009), s. 44, Kniha,
o které se hovoří.
31 PARKER, R. A. C.: Chamberlain and Appeasement: British Policy and the Coming of the Second
World War. London, Macmillan 1993; TÝŽ: Churchill and Appeasement. Basingstoke – Oxford,
Macmillan 2000.
32 CARR, Edward H.: What is History Basingstoke, Macmillan 1986 (2. vydání).
33 Jako nejnovější ukázku tohoto trendu lze uvést Dejmkovu monografii Edvard Beneš: Politická biografie
českého demokrata, sv. 2: Prezident republiky a vůdce národního odboje (1935–1948)(Praha,
Karolinum 2008); viz též má recenze v Dějinách a současnosti, roč. 31, č. 9 (2009), s. 44,
Kniha, o které se hovoří.