SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

Mnichov A „pokus“ o jakou revizi 453
malistické řešení bylo původně jeho vlastním nápadem. 27 A sovětská strana toto vše
samozřejmě bedlivě sledovala. Tak jaképak Benešovo opouštění polské karty až na
jaře 1943 Jestliže má ovšem recenzent jiné řešení, čekal bych, že to bude on, kdo
v recenzi povede polemiku s tím mým. S něčím takovým se ovšem Majewski, zcela
ignorující mé závěry, už nenamáhal.
Stejně tak si zřejmě nevšiml, že některá subtémata jsou v mé knize ad fontes
monograficky zpracována poprvé a že některé z neustále opakovaných mýtů jsem
jednoznačně vyvrátil. Vedle epizod typu domnělého uplácení Hitlera československým
zlatem ze strany britské vlády ještě po 15. březnu 1939 sem patří kupříkladu
údajná britská varování Benešovi v říjnu 1938 a v červenci 1939, aby se zdržel politických
projevů, když v prvém případě toto tvrzení nemá vůbec pramennou oporu
(slib přišel od samotného zlomeného Beneše, když tehdy na Britských ostrovech
hledal především klid) a ve druhém případě je třeba alespoň dodat, že uvedené
britské stanovisko zaznělo až jako odpověď na opakované dotazy československého
vyslanectví, jaké chování se od exprezidenta, který se právě navrátil ze Spojených
států, očekává (s. 159 a 163–165). Podobně jsem se vynasnažil, abych přesně
zhodnotil míru sovětského vlivu na plnoprávné britské uznání československé vlády
a abych analyzoval příčiny britského váhání: konfrontována s odporem dominií
(hlavně Jižní Afriky a Austrálie) chystala se britská vláda – těsně před německým
útokem na Sovětský svaz – učinit jakýsi mezikrok, tj. vypustit dehonestující adjektivum
„prozatímní“ a jmenovat „britského diplomatického reprezentanta při československé
vládě“, nadále si však chtěla zachovat právní rezervu vůči vládě jakožto
reprezentantce Československa de iure (s. 229). A tak by bylo možné pokračovat.
Za zmínku by snad stálo i oněch padesát biografických medailonů, jež v žádné jiné
publikaci v tomto rozsahu nelze najít a k jejichž obtížnému sestavování mě vedla
sisyfovská snaha postavit se zažitým stereotypům o oněch šedivých britských úřednících.
Nic z toho ovšem bohužel vůbec nepřitáhlo recenzentovu pozornost.
A na závěr ještě pár slov k tomu, z čeho jsem rozčarován asi nejvíc – z recenzentova
nálepkování a škatulkování. Sem patří především můj „revizionismus“ a jím
hájený „český pohled“, který se podle jeho mínění snažím revidovat. První termín
má v českém prostředí ty nejheretičtější konotace: z odštěpenectví od marx-leninského
dogmatu se jeho dominantní vnímání přesunulo k revizionismu druhé světové
války, revizionismu holocaustu, a především revizionismu sudetoněmeckému...
27 Viz ŠŤOVÍČEK, Ivan – VALENTA, Jaroslav (ed.): Czechoslovak-Polish Negotiations of the Establishment
of Confederation and Alliance 1939–1944. Prague, Publishing House Karolinum – Institute
of History, Academy of Sciences of the Czech Republic 1995, dokument č. 150 – H. Ripka’s
Minutes of E. Beneš’s and J. Masaryk’s Conversation with W. Sikorski and E. Raczyński,
23.11.1942; viz též HRBEK, Jaroslav – SMETANA, Vít – KOKOŠKA, Stanislav – PILÁT, Vladimír
– HOFMAN, Petr: Draze zaplacená svoboda: Osvobození Československa 1944–45, sv. 1.
Praha, Paseka 2009, s. 50.