SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

452 Soudobé dějiny XVI / 2–3
sudetských Němců z Československa, což bylo provázeno definitivní roztržkou
s Jakschem.“ (s. 176) Já naopak ve své knize prokazuji, že Beneš řekl sovětskému
lidovému komisaři zahraničních věcí Vjačeslavu M. Molotovovi už 9. června 1942
při jeho návštěvě Londýna, „že pokud bude nucen vybírat mezi Polskem a SSSR,
potom si nepochybně vybere SSSR“. 24 Beneš sám si to sice do vlastního záznamu
nezapsal, avšak jednak k tomu měl dobré důvody a také svůj zápis pořizoval
s nejméně dvoudenním zpožděním. 25 Navíc přesně totéž řekl už téhož dne ráno
sovětskému vyslanci Alexandru Bogomolovovi, jak jsem teprve nedávno zjistil
v moskevském Archivu zahraniční politiky. 26
Jistě, i věrohodnost hned dvou sovětských záznamů by bylo možno zpochybnit
– pokud by ovšem Beneš sám následně nesdělil Bruci Lockhartovi, že výměnou
za Molotovovo uznání předmnichovských hranic Československa souhlasil se stanoviskem
sovětského lidového komisaře, že vznik československo-polské konfederace
je podmíněn polským souhlasem se sovětskými požadavky obecně a těmi teritoriálními
zvlášť. Připomeňme, že Lockhart už tou dobou nebyl plnoprávným britským
představitelem u československé exilové vlády (jak se mylně domnívá Majewski),
nicméně při svých pravidelných cestách mezi Londýnem a sídlem PWE ve Woburn
Abbey se za Benešem v jeho sídle v Aston Abbotts často stavoval. Podle vlastních
slov se těšil prezidentovu „privilegovanému a důvěrnému přátelství“, a proto
o svých soukromých rozhovorech s prezidentem nepodával do Foreign Office hlášení.
Benešovo sdělení o rozhovoru s Molotovem však pokládal za natolik závažné, že
se rozhodl učinit výjimku; přesto si však raději Lockhart vyžádal svou zprávu zpět,
takže ji nenajdeme ve standardně řazené dokumentaci Foreign Office, ale pouze
v Lockhartových osobních materiálech (s. 267 n.). A co přišlo potom Samozřejmě
proslulé „sovětské veto“ pro konfederaci, které lze pod dojmem nalezené dokumentace
označit takřka za „vyžádané veto“, a po něm ochablé podvolení se z československé
strany. Žádný ze smíšených polsko-československých výborů se ostatně
už od července 1942 nesešel a 23. listopadu Beneš zareagoval navýsost vyhýbavě
na připravenost předsedy polské vlády Władysława Sikorského okamžitě podepsat
alespoň jednoduchou polsko-československou alianční smlouvu, přestože toto mini-
24 RŽEŠEVSKIJ, Oleg A. (ed.): Dokumenty, kommentarii 1941–1942. Moskva, Nauka 1997,
s. 260, dokument č. 118 – Prijom Preziděnta Čechoslovackoj Respubliki Eduarda Beneša 9 ijuňa
1942 goda.
25 Viz NĚMEČEK, Jan – NOVÁČKOVÁ, Helena – ŠŤOVÍČEK, Ivan – TEJCHMAN, Miroslav (ed.):
Československo-sovětské vztahy v diplomatických jednáních 1939–1945: Dokumenty. Praha,
Státní ústřední archiv v Praze 1998, sv. 1, s. 348–351, dokument č. 171 – Záznam E. Beneše
o rozhovoru s V. M. Molotovem 9.6.1942.
26 Archiv vněšněj politiki Rossijskoj feděracii (Moskva), fond Sekretariat V. M. Molotova (06), opis
(inventář) 4, papka (složka) 25, dělo (archivní jednotka) 275, zápis z deníku vyslance SSSR
při československé vládě A. Je. Bogomolova z 10.6.1942: Beseda s prezidentem Československé
republiky Edvardem Benešem 9.6.1942.