SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

Srdce Václava Talicha se ztratilo 253
rozhodnutí zamezit Talichovi přístup do rozhlasu. 42 Kopecký hrozil, že v Kolowratském
paláci, sídle úřadu Emanuela Moravce, byly nalezeny dokumenty dokládající
blízké styky Talicha s protektorátním ministrem lidové osvěty, jež tam prý měl posledně
jmenovaný pečlivě uschovány. 43 Kopecký později k jejich prezentaci nesáhl,
a můžeme se jen dohadovat, proč tomu tak bylo – zda pro jejich obsah, který spíše
svědčil ve prospěch Talicha, nebo proto, že Kopecký chtěl „umělecké frontě“ ukázat
vlídnější tvář. Dodejme, že Anna Patzaková, která byla považována za skrytou
hybatelku Talichovy aféry, 44 nebyla komunistka, ale poměrně vlivná členka sociální
demokracie 45 – tedy strany, jejímž členem byl v minulosti krátkou dobu i Talich.
Pestré řady Talichových přímluvců
Talichův případ vzbuzoval pozornost mnoha osobností z kulturní a politické sféry.
Šiky Talichových odpůrců i příznivců byly přitom velice pestré, ideově různorodé,
což se zdá napovídat cosi příznivého o kvalitě občanské společnosti po roce 1945.
Na podporu Václava Talicha, zejména po Očadlíkově útoku, vyšly články například
v listech a časopisech Čas, Dnešek, Lidová demokracie, Svobodné noviny, Svobodné
slovo, Svobodný zítřek, Tempo 46 či Vývoj. 47 Ve vrcholném bodu aféry na podzim 1946
42 Viz Nadstranickost neznamená obsazování míst podle politického klíče. In: Rudé právo
(14.3.1947), s. 3. O tom, jak prudký byl na počátku roku 1947 „boj o rozhlas“, svědčí dochované
písemnosti rozhlasové komise Ústřední kulturní rady Československé strany národněsocialistické.
(Viz Národní archiv, Praha (dále jen NA), f. Československá strana národněsocialistická
(ČSNS), k. 139.)
43 Jednalo se zřejmě o dokumenty, jež byly citovány v první části této studie a které jsou součástí
osobního fondu Emanuela Moravce, uloženého v Národním archivu.
44 V pozůstalosti Zdeňka Nejedlého je uložen obsáhlý dopis pisatele, jehož se nepodařilo identifikovat
(dr. Klucký), ve kterém se uvádí, že Talichovu aféru rozdmýchala „dáma ze zahraničí“.
Zjevně je myšlena právě Anna Patzaková, která za války působila v Londýně. (MÚ-AAV, f. Zdeněk
Nejedlý – veřejná činnost, k. 39 (507), složka Hudba – V. Talich.) Obecně sdílenou představu, že
Patzaková se přičinila u Nejedlého, Jana Masaryka a Zápotockého o vytvoření negativního obrazu
Václava Talicha (a také např. brněnského dirigenta Zdeňka Chalabaly), zaznamenal ve svých
vzpomínkách operní pěvec Přemysl Kočí, který se dokonce odvolával na svědectví Gottwaldova
zetě Alexeje Čepičky (KOČÍ, Přemysl: Dobrý den, živote. Praha, Arista 2000, s. 59 a 67).
45 Anna Patzaková se v letech 1946 a 1947 mj. významně účastnila styků se zahraničními sociálnědemokratickými
stranami, např. ve Francii, Maďarsku a Rumunsku (srv. NA, f. Ministerstvo
zahraničních věcí – Výstřižkový archiv 2 (MZV-VA 2), k. 1233, složka (sl.) Anna Patzaková).
46 Glosa hudebního publicisty a editora Františka Bartoše a jeho polemika s Očadlíkem v měsíčníku
Tempo (citované v pozn. 8) bývají označovány za argumentačně nejpropracovanější
příspěvky Talichových stoupenců. Na tomto místě je nutno poznamenat, že Talichova aféra
narušila druhdy přátelské vztahy mezi Bartošem a Očadlíkem, které sahaly minimálně do poloviny
20. let (srv. dopisy Bartoše Očadlíkovi v Českém muzeu hudby (dále jen ČMH), Praha,
f. Mirko Očadlík, inv. č. 260–284).
47 Cenné shrnutí diskuse poskytuje Milan Kuna ve stati „K problému národní očisty“, s. 57–64
(viz pozn. 24); srv. též výstřižky uložené v Národním archivu, f. MZV-VA 2, k. 1212, složka