SOU OBà ÄJINY - Ãstav pro soudobé dÄjiny AV - Akademie vÄd ÄR
SOU OBà ÄJINY - Ãstav pro soudobé dÄjiny AV - Akademie vÄd ÄR
SOU OBà ÄJINY - Ãstav pro soudobé dÄjiny AV - Akademie vÄd ÄR
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
450 Soudobé dějiny XVI / 2–3<br />
konstatuji, že ve sledovaném období nebyly v tvorbě britské politiky vůči Československu<br />
určující. Majewski tvrdí opak, což ovšem dokazuje předmnichovskými výroky<br />
berlínského velvyslance Nevila Hendersona (Češi coby „paličatá rasa“), Nevilla<br />
Chamberlaina („spor ve vzdálené zemi mezi národy, o nichž nic nevíme“) a aktivitami<br />
lorda Runcimana v době jeho československé mise. Tady je ale přece třeba<br />
rozlišovat mezi obdobím sudetské krize a dobou války! Zmíněné výroky a postoje<br />
každopádně odrážejí podrážděnost z nebezpečí, že by onen navenek ne zcela jednoznačný<br />
„spor ve vzdálené zemi“ (kterou <strong>pro</strong> Británii Československo nepochybně<br />
bylo) mohl po dvacetiletém vydechnutí opět zavléci Británii do války na kontinentu.<br />
Jistě, <strong>pro</strong> meziválečné období nalezneme v interních poznámkách (<strong>pro</strong>slulých<br />
minutes) úředníků Foreign Office mnohem více podobných, politicky silně nekorektních<br />
výroků na adresu středoevropských národů a jejich představitelů. Jak na<br />
konferenci v Dundee v březnu 2002 poukázal Gábor Bátonyi, historik může takové<br />
poznámky doslova sbírat, podobně jako jiní sbírají motýly či známky. A nalezne je<br />
i <strong>pro</strong> národy „historické“ (řečeno Majewského terminologií) a jejich představitele.<br />
Situace se však mění po okupaci zbytku Česko-Slovenska a ještě více s vypuknutím<br />
války, jež přece představovalo zásadní zlom. Poté už ani ve vnitřních záznamech<br />
britského ministerstva zahraničí podobné výroky nenajdeme. Naopak kupříkladu<br />
17. října 1940 William Strang, jedna ze špiček úřadu, zaznamená svůj názor, že<br />
poválečný český stát nedosáhne klidu, pokud z něj nebude „vymetena“ (swept out)<br />
německá menšina. 22 Čechům se ani nikdo soustavně nevysmívá, a zatímco jejich<br />
revolučně vzniklé vládě se od britského kabinetu dostane uznání jako reprezentantce<br />
Československa, Wenzel Jaksch není uznán ani jako představitel sudetských<br />
Němců – s poukazy na relativní neúspěšnost jeho německých sociálních demokratů<br />
v předválečných volbách (s. 211). Do Foreign Office má sice dveře otevřené, ale<br />
tím to začíná i končí. Majewski ovšem rozlišuje mezi antipatií vůči Benešovi a ostentativní<br />
vlídností vůči Jakschovi, což připisuje imperiální mentalitě britských elit,<br />
„v nichž byl hluboko zakódovaný pocit nadřazenosti vůči středo- a východoevropským<br />
národům, zvláště těm ‘nehistorickým’ (jako Češi), jakož i úcty vůči ‘civilizovaným’<br />
Němcům“ (s. 175). Nemyslím si, že kupříkladu ve světle Strangova výroku<br />
toto tvrzení obstojí, a jestliže je Majewski <strong>pro</strong> období po roce 1940 dokládá předmnichovskými<br />
výroky a postoji Hendersona, Chamberlaina a Runcimana, připadá<br />
mi to podobné, asi jako kdyby zájemce o polistopadové dějiny Československa při<br />
analýze československé politiky vůči Spojeným státům či Velké Británii na počátku<br />
devadesátých let poukazoval na <strong>pro</strong>hlášení Bohuslava Chňoupka, Miloše Jakeše či<br />
Jana Fojtíka z roku 1988. Válka s Německem, Churchillův nástup a bombardování<br />
Londýna dokonaly <strong>pro</strong>nikavou změnu politiky, započatou už po německé agresi<br />
22 The National Archives (London), Foreign Office (FO) 371/24287, C 1447/2/12, Strangův záznam<br />
ze 17.10.1940.
Change language