SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

Mnichov A „pokus“ o jakou revizi 449
označena „Historical introduction“ a mnichovskou konferenci, v literatuře nesčetněkrát
popsanou, záměrně přeskakuji. Mnichov figuruje v mé knize jen coby onen
přízrak, jenž vrhal dlouhý stín na britskou politiku vůči Československu v následujících
měsících a letech – jakkoli neskonale více v očích československého exilu než
v praktickém provádění britské politiky. Nazvat vlastní knihu de facto v souladu
s legendou – tedy že Británie pokračovala v „mnichovanské“ politice ještě hluboko
v letech války – a pak v celém jejím textu dokazovat opak, je samozřejmě riskantní
počin. Sám jsem tu v sobě asi nezapřel vliv jednoho z mých učitelů – Jana P. Kučery.
19 Na zjevný rozpor mezi zvoleným názvem a textem upozorňuje v jiné recenzi
na mou knížku Adrian von Arburg. 20 Žádnou podobně nosnou výhradu jsem však
v Majewského recenzi nenalezl. Zato jsem však na jeho dvou tiskových stránkách
objevil nejeden lapsus...
Majewski kupříkladu souhlasí s (údajně mou) tezí, že „pozdější (tj. po roce 1939)
odpor Foreign Office ve věci uznání československých exilových vlád, přehodnocení
Mnichova a podobně nebyl jen důsledkem intrik ‘mnichovanů’, nýbrž vycházel
také z řady racionálních důvodů“ (s. 175). Vedle polského kontextu a stanoviska
Spojených států recenzent dodává: „Sám za sebe bych k tomu připojil setrvačnost
Foreign Office, charakteristickou pro všechny zbyrokratizované centrální úřady.“
(s. 175) Kondicionál je věru namístě, protože hned v úvodu mohl Majewski
narazit na příslušnou badatelskou otázku: „Nebyl proces a kvalita jejich (tj. britských
úředníků – pozn. autora) rozhodování ovlivněn čímsi jako byrokratickou
strnulostí“– a v závěrečném shrnutí pak na potvrzení této teze: „Ve výsledku hrál
ústřední úlohu v anglo-československém vztahu sociologický fenomén byrokratické
strnulosti.“ 21 Ptám se tedy, jaký lepší servis už může autor recenzentovi poskytnout
než shrnout svá zjištění do závěru nazvaného „General Conclusions“ A to se téměř
zdráhám rozebírat další Majewského nepřesnosti či dezinterpretace obsažené
jen v souvětí citovaném na začátku tohoto odstavce: československá exilová vláda
přece byla od července 1940 až do listopadu 1942 jen jedna, jakkoli se měnila míra
jejího mezinárodního uznání, a „intriky ‘mnichovanů’“ v období po roce 1939 skutečně
patří spíše do oblasti českých ukřivděných legend než seriózního historického
výzkumu, takže pro ně v mé knize nelze nalézt ani částečnou oporu.
Podle recenzenta dále zastávám tezi, že postoj britských politiků a diplomatů
byl prost antičeských předsudků. Takto kategoricky toto tvrzení nehájím, nicméně
19 Viz KUČERA, Jan P.: „...je hodně Hitlera ve Wagnerovi“. Kapitoly z estetické politiky. Praha, ISE
2001. Kučerův výklad se nese především v duchu vyvracení citátu, který použil pro titul své
knihy.
20 ARBURG, Adrian von: Mnichovský stín: Kniha o britsko-československém vztahu 1938–42. In:
Dějiny a současnost, roč. 31, č. 12 (2009), s. 8.
21 „Was there not anything like a bureaucratic changelessness that influenced the process and quality
of their decision-making“ (s. 16) „As a result, the sociological phenomenon of bureaucratic
changelessness played a central role in the Anglo-Czechoslovak relationship.“ (s. 311)