SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

Mnichov A „pokus“ o jakou revizi 447
dané téma až v roce 2006 Martin David Brown. 11 Konstatuji, že přelomovému roku
mezi Mnichovem a zářím 1939 se rovněž soustavně nevěnuje; ale i kdyby tak činil,
mělo přece smysl dokončit práci na jiné knize na příbuzné téma.
Zdá se, že Piotr Majewski tady hájí představu silně frekventovanou ve středoevropském
prostoru, totiž že s otištěním odborné monografie je dané téma v podstatě
vyčerpáno – a další autoři je mohou nanejvýš glosovat či v detailech doplňovat. Sám
jsem byl v průběhu vlastní práce na knize v pražských akademických kruzích opakovaně
konfrontován s námitkou: „To přece už napsal Brandes!“ Je příznačné, že když
jsem ji pak reprodukoval během svého studijního pobytu v Oxfordu, setkával jsem
se s údivem a naprosto odlišným přístupem: Několik tamních historiků mi naopak
zdůrazňovalo potřebu napsat jiný text, položit si v něm jiné výzkumné otázky a použít
při tom další materiály, protože to vše může znamenat podstatný přínos našemu
stupni poznání. Navíc ne vždy formuloval Brandes své závěry jednoznačně, k řadě
dnes dostupných pramenů neměl na konci osmdesátých let přístup atd. A v neposlední
řadě se stavba jeho textu diametrálně liší od mé. 12 Vrátím-li se k Martinu
D. Brownovi, mohu říci, že po přečtení jeho knížky jsem dostal naopak ještě větší
chuť do finálních prací na té své. Jeho závěry se totiž v mnoha směrech podstatně
liší od mých. Kde Brown snaživě hledá konspiraci, já nacházím racionální vysvětlení
britských přístupů. Kde se Brown marně snaží dokázat torzovitost britské archivní
dokumentace, já – s komparativní výhodou studia rovněž archivní dokumentace
české, americké, francouzské i sovětské – konstatuji, že britský úřední materiál
svou bohatostí a komplexností naprosto nemá konkurenci. A ve výčtu odlišností by
bylo možné dlouze pokračovat. 13 Potom už máme na téma britsko-československých
vztahů jen krátké, někdy vysloveně útržkovité pasáže v knihách Elisabeth Barkerové,
Victora Rothwella, Vojtěcha Mastného či Martina Kitchena. 14 Tyto práce se však soucester,
Leicester University Press 1993, s. 130–150; HANAK, Harry: Prezident Beneš, Britové
a budoucnost Československa. In: Historie a vojenství, roč. 44, č. 1 (1995), s. 13–39.
11 BROWN, Martin David: Dealing with Democrats: The British Foreign Office and the Czechoslovak
Émigrés in Great Britain, 1939 to 1945. Frankfurt/M., Peter Lang 2006 (český překlad viz:
TÝŽ: Jak se jedná s demokraty: Britské ministerstvo zahraničí a československá emigrace ve Velké
Británii, 1939–1945. Praha – Plzeň, Beta-Dobrovský – Ševčík 2008).
12 Viz má recenze v Dějinách a současnosti (roč. 26, č. 2 (2004), s. 57, Kniha, o které se hovoří).
13 Snad nejpodivnější je Brownovo programové odmítání těch pramenů, jež vrhají špatné světlo na
exilové představitele v čele s Edvardem Benešem a nezapadají tak do jeho koncepce ryzích československých
demokratů, kteří byli jen naprosto nepochopeni a soustavně shazováni britskými politiky
a úředníky. Exemplárním příkladem je jeho názor, že k proslulým záznamům Jaromíra Smutného
z Benešových jednání se sovětskými představiteli v prosinci 1943 v Moskvě je třeba přistupovat
„s jistou opatrností“. Otázku, proč by měl prezidentův kancléř zkreslovat výroky svého představeného
v jeho neprospěch, si však už autor nepoložil. A sovětské záznamy, které věrohodnost Smutného
zápisů potvrzují, Brown vůbec nezná... (Viz BROWN, M. D.: Dealing with Democrats, s. 207.)
14 BARKER, Elisabeth: Churchill and Eden at War. London, Macmillan 1978, s. 261–271; ROTHWELL,
Victor: Britain and the Cold War, 1941–47. London, Cape 1982, s. 180–193; MASTNY, Vojtech: