SOU OBà ÄJINY - Ãstav pro soudobé dÄjiny AV - Akademie vÄd ÄR
SOU OBà ÄJINY - Ãstav pro soudobé dÄjiny AV - Akademie vÄd ÄR
SOU OBà ÄJINY - Ãstav pro soudobé dÄjiny AV - Akademie vÄd ÄR
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
Mnichov A „pokus“ o jakou revizi 445<br />
Jakkoli to zní paradoxně, už <strong>pro</strong>ti této zvláštní pochvale se musím ohradit: na vzpomínky<br />
a memoáry spoléhá můj text minimálně. Pokud je vůbec používám, pak kromě<br />
několika trefných glos vlastně jen coby ukázku zpětné sebe<strong>pro</strong>jekce některých<br />
osobností do minulých dějů. Na vzpomínky a memoáry se při seriózních pokusech<br />
o analýzu historických událostí spoléhat nelze. O to více jsem však pracoval s jinými<br />
zdroji neúřední povahy. Kromě řady editovaných deníků šlo rovněž o nepublikované<br />
soukromé prameny – počínaje <strong>pro</strong>slulými dopisy Nevilla Chamberlaina jeho dvěma<br />
sestrám 2 přes deníky Anthonyho Edena, uložené rovněž v Birminghamu, deníky<br />
Johna Simona, deponované v Oxfordu, v neposlední řadě až po deníky Roberta<br />
Bruce Lockharta, uchovávané v britské Horní sněmovně. Poslední z nich jsem podle<br />
recenzenta „objevil“. Netuším, co znamenají jeho uvozovky. Konstatuji nicméně, že<br />
tento Lockhartův deník věnovaný čistě československé <strong>pro</strong>blematice z roku 1941<br />
dosud nebyl badatelsky vytěžen. Když už je však řeč o důležitosti tohoto pramene, je<br />
také namístě si ujasnit, v jaké pozici vůči československému exilu v inkriminované<br />
době Bruce Lockhart působil. Není totiž pravda, že „plnil nejprve v letech 1939 až<br />
1941 funkci neformálního, později pak plnoprávného představitele Velké Británie<br />
u československé zahraniční akce v Londýně“ (s. 174). Neformálním představitelem<br />
byl pouze do uznání československé <strong>pro</strong>zatímní vlády v červenci 1940, poté byl<br />
oficiálně jmenován „britským reprezentantem u československé <strong>pro</strong>zatímní vlády“.<br />
V létě 1941 však – ke vzájemné lítosti – veškerý formální vztah vůči ní ukončil, když<br />
byl jmenován šéfem nově založeného Výkonného výboru politického boje (Political<br />
Warfare Executive – PWE). Piotr Majewski se nejen v mé knize mohl dočíst, že post<br />
skutečně plnoprávného představitele u československé exilové vlády (tj. vyslance,<br />
později velvyslance) obsadil v roce 1941 neméně významný a Československu nakloněný<br />
Philip Nichols.<br />
Osvětlení Lockhartovy role při uznání československé exilové vlády je zároveň<br />
jediným obsahovým přínosem mé publikace, který recenzent zmiňuje. Vše ostatní<br />
je zřejmě jen polemika, v níž riskuji námitku, že se „dobývám do otevřených dveří“...<br />
(s. 174) Platí to nejspíš i o mé snaze důkladně využít dosud „zasuté“ prameny<br />
či podstatně osvětlit do nynějška zkreslované či ne<strong>pro</strong>bádané děje a události,<br />
jestliže podle jeho názoru <strong>pro</strong>blematika, jíž se zabývám, „je českou a německou<br />
historiografií poměrně dobře <strong>pro</strong>bádaná a <strong>pro</strong>bírá se také v mnoha britských publikacích“<br />
(s. 174). Má však recenzent o aktuálním stavu výzkumu tak dokonalý<br />
přehled, když vynáší tak jednoznačné soudy Jistě, máme k dispozici zdejší texty<br />
ze šedesátých let, v nemalé míře poznamenané dobou svého vzniku, 3 a dále dílčí<br />
2 Jsou uloženy v Birmingham University Library. Od roku 2000 jsou spolu s Chamberlainovými<br />
deníky vydávány. Pro závěr Chamberlainovy kariéry viz SELF, Robert (ed.): The Neville Chamberlain<br />
Diary Letters, sv. 4: The Downing Street Years, 1934–1940. London, Ashgate 2005.<br />
3 Za všechny jmenujme práce Jana Křena: KŘEN, Jan: Do emigrace: Buržoazní zahraniční odboj<br />
1938–1939. Praha, Naše vojsko 1963; TÝŽ: V emigraci: Západní zahraniční odboj 1939–1940.<br />
Praha, Naše vojsko 1969.