SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

„Jak se to tedy mělo dělat jinak“ 439
Sládek v Laterně magice shromažďovali dokumenty pro „Bílou knihu“ o listopadových
dnech, podobnou „Černé knize“ o srpnových dnech roku 1968, a Václav Kural
záhy přešel do vládní komise pro studium událostí roku 1968. Asi největším handicapem
je, že mezi námi už nejsou Karel Pichlík se svým přehledem a výbornou
pamětí a Stanislav Šisler, který z nás všech do archivních věcí nejvíc viděl.
Za svůj bezprostřední úkol si Historická komise předsevzala vytvořit archiv Občanského
fóra. Kromě toho cítila přirozeně potřebu postarat se také o obor, který
byl „normalizací“ těžce postižen: navrhnout novou koncepci školské výuky dějepisu
i novou strukturu historických pracovišť (obnovit zrušený Ústav T. G. Masaryka
za vedení Karla Kučery, založit Ústav pro soudobé dějiny, kde se počítalo s Vilémem
Prečanem, povolat do čela Historického ústavu ČSAV Františka Šmahela atd.);
z Historické komise vzešel i podnět k vytvoření občanské a vládní Komise vlády
ČSFR pro analýzu událostí let 1968–1970. V neposlední řadě se uvažovalo i o řešení
citlivé otázky organizace a zachování archivů.
Počátkem prosince do Laterny magiky přinesl Stanislav Šisler nebo Jiří Pešek
výzvu čtrnácti archivářů (Vácslav Babička ze Státního ústředního archivu, Vladimír
Bystrický, Jan Pelant, Ladislav Dušek, Danuše Perutková a Ivan Štarka z oblastních
archivů, Karel Litsch z Archivu Univerzity Karlovy, Jindřich Schwippel z Archivu
Československé akademie věd, Karel Novotný, František Šuchma, Vladimír Růžek
a Josef Maršál z archivních odborů ministerstva vnitra a životního prostředí).
Signatáři vyzývali archiváře a pracovníky spisoven, aby všemi prostředky zabránili
– citujeme – „ničení a ztrátám dokumentů, likvidaci a rozchvacování spisoven“
a aby se zachovaly i všechny „písemnosti kádrové, politické a hospodářské povahy,
které jsou k událostem posledních čtyřiceti let uloženy v archivech a spisovnách“.
To odpovídalo i našim záměrům; Historická komise také tuto výzvu podpořila a vypracovala
ihned prohlášení Občanského fóra, které se ještě večer 7. prosince vysílalo
v rozhlasové relaci OF. V něm byl především zdůrazněn společenský zájem na
uchování archivních dokumentů, vyslovovala se obava ze „snah některých bývalých
i dnešních funkcionářů o zničení nebo zcizení“ těchto materiálů a varovalo se též
před tím, že „podobné snahy vznikají i z dobré vůle“. Toto prohlášení bylo první,
které tuto otázku nastolilo, a bylo také první, které za zachování nedotčených archivů
činilo osobně zodpovědnými ministry vnitra české i federální vlády a rovněž
vedení KSČ za archivy komunistické.
Ještě téhož dne vypracovala Historická komise pro Koordinační centrum Občanského
fóra podrobnější materiál, který prohlášení doplnil ostrou kritikou nečinnosti
státních orgánů a navrhoval na příslušných ministrech kategoricky požadovat, aby
okamžitě nahradili stávající řídící orgán archivní služby – Archivní radu – nezávislými
odborníky (za předsedu byl navrhován Ivan Hlaváček), a dále aby byl
vydán výnos, který by pod osobní trestní odpovědností ředitelům všech archivů
uložil povinnost zajistit úplnost archivních fondů a spisoven, zvláště pak aby byly
bezodkladně zapečetěny (to byl pojem archivářů) tajné archivy, spisovny a fondy
kádrové evidence v podnicích a institucích. S ohledem na tehdejší zrušení ústavního
článku o vedoucí úloze KSČ, jež ukončilo propojení komunistické strany a státu,
Historická komise požadovala i na vedení KSČ, aby přijalo obdobná opatření