SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

438 Soudobé dějiny XVI / 2–3
1987/1988 se tu začalo debatovat o vypracování koncepce budoucí svobodné
historické obce, včetně analýzy režimní historiografie i školské výuky dějepisu,
a v této souvislosti též o řešení otázky archivů, zejména archivů bezpečnostních
a stranických.
K tomu tehdy napomohly i dva vnější podněty: z iniciativy Václava Havla připravovaný
mezinárodní seminář k tehdejšímu výročí historických osmiček a na druhé
straně chystaný sjezd režimní organizace historiků – Historické společnosti. K Havlovu
semináři, jehož konání v Praze Státní bezpečnost znemožnila (konal se pak
za mezinárodní účasti ve Vídni), kruh Historických studií připravil velkou celodenní
konferenci několika desítek disidentů v žižkovském hotelu Tichý, což patrně bylo
před Listopadem nejpočetnější takové setkání disentu; 2 materiály z této diskuse
vyšly do jara 1989 ve dvoudílném samizdatovém sborníku. 3
V létě 1989 se už počalo vytvářet pouto s kolegy z takzvané šedé zóny: několik
desítek historiků a archivářů podepsalo tehdy náš návrh ostrého protestu proti
sjezdu jmenované společnosti; text obsahoval i návrh obnovit tradiční Historický
klub, který byl v osmdesátých letech rozehnán a pod pozměněným názvem existuje
jako stavovská organizace historiků dodnes.
Z kruhu Historických studií se také několik dnů po 17. listopadu vytvořila Historická
komise Občanského fóra, jejímiž členy jsme byli spolu s Milanem Otáhalem,
Václavem Kuralem, Stanislavem Šislerem a Zdeňkem Sládkem. Navázán byl též
kontakt s přáteli z exilu, Vilémem Prečanem a Karlem Kaplanem. V Brně byl činný
Jaroslav Mezník a v Praze ochotu k součinnosti projevili kolegové František Šmahel,
František Svátek, Jiří Kořalka, Jan Galandauer, Miroslav Hroch, Dušan Třeštík,
Robert Kvaček, Josef Hanzal, Karel Kučera, Jan Novotný, František Šamalík, Miloš
Klimeš, Milan Švankmajer, František Janáček, z mladších kolegů se hlásili Antonín
Kostlán, Jiří Pešek, Alena Míškova, Helena Krejčová a postupně i další.
Jak jsme řekli: tuto historii nebudeme líčit jako historici, ale jen podle své paměti
a s oporou několika dokumentů z pozůstalosti nejpořádnějšího z nás, Karla Pichlíka,
které uchovala jeho žena Anna; 4 širší soubor písemností Historické komise OF je
uložen v Archivu Ústavu pro soudobé dějiny. Paměť našich ještě živých přátel nám
příliš nepomohla: Miloš Hájek byl tehdy naplno v politice, Milan Otáhal a Zdeněk
2 Pokud jde o datum tohoto setkání, je naše paměť nejistá. S dalšími přáteli, především s Milanem
Otáhalem, Milošem Hájkem a Hanou Mejdrovou, jsme se shodli, že se konalo nejspíš na
přelomu února a března 1988.
3 Československo ’88: Sborník příspěvků pro mezinárodní sympozium. Praha 1989.
4 Dokumenty, které si z té doby Karel Pichlík zachoval, předal do Vojenského historického ústavu.
Doma z nich zbyl nevelký soubor asi 15 dokumentů, které paní Anna objevila po jeho smrti
a které nám při psaní této vzpomínky dala laskavě k dispozici. Do konce prosince 1989 jde
o staré průklepy, obvykle doplněné jeho rukopisným přípisem data, dokumenty od ledna 1990
jsou xeroxové kopie.