SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

Srdce Václava Talicha se ztratilo 251
i v souladu s přáním Herberty. Ta 24. září 1945 (tedy ještě předtím, než byl zproštěn
obvinění podle „velkého“ retribučního dekretu) psala Václavu Talichovi: „Já
sama budu moct v některých kruzích kulturních a kvalitních a krajně levých udělat
dost, aby Vás nejen chápali jako dříve, ale aby poznali daleko více ještě Vaši hudební
velikost a Vaši úžasnou cenu pro naši hudební kulturu. Z několika žárlivých
a ješitných lidí si nic nedělejte.“ 38 Není důvod pochybovat o upřímnosti těchto slov.
Připomeňme pro úplnost a pro srovnání, že v listě Talichovi dne 5. ledna 1956 vyjádřila
Herberta Masaryková zcela jiný pocit, že je součástí „armády bezbranných
a podváděných na duši i na těle“. 39 Nebylo náhodné, že se ve druhé polovině padesátých
let ujala se svým synovcem Ivanem Medkem přípravy talichovského sborníku,
z něhož jsem v první části této studie nejednou citoval (byl vydán až v roce
1967, devět let po svém dokončení).
Jméno Herberty Masarykové můžeme využít jako vhodný můstek k tomu, abychom
ještě jednou kriticky pohlédli na tezi, že Talich se stal obětí postupu komunistů
vůči jeho osobě. Některé komunisty totiž nalezneme mezi jeho ochránci, pomahači,
nebo alespoň objektivními posuzovateli jeho „případu“. To zpochybňuje
obraz slepých vykonavatelů příkazů z Moskvy nebo ze sekretariátu Ústředního výboru
KSČ. Na prvním místě je nutno zmínit Talichova přítele Emila Františka Buriana,
vězněného v letech 1941 až 1945 v koncentračních táborech. V době vrcholící
diskuse o Talichově případu na podzim 1946 vyjádřil názor, že útoky na Václava
Talicha (a herce Zdeňka Štěpánka) pramení spíše z osobních pohnutek a politikaření
než ze zásadní obrany národní cti. Byl přesvědčen o tom, že Talich se má vrátit
k práci – ale pokud možno tiše, bez demonstrací stoupenců (víme, že ani Talicha
netěšily manifestační ovace provázející jeho obnovená veřejná vystoupení). „Bylo
by v Československu lépe, kdyby naši umělci nebo veřejní činitelé, kteří nějakým
způsobem chybili, dovedli veřejně svou chybu přiznat a hlasitě říci mea culpa,“ 40
uvedl v závěru svého článku v týdeníku Kulturní politika E. F. Burian, který v téže
době Talichovi poskytl k vystoupení svou divadelní scénu.
Pro návrat Václava Talicha k umělecké práci se na konci roku 1945 vyslovil
předseda Ústřední rady odborů Antonín Zápotocký, který v nacistických věznicích
a koncentračních táborech prožil celou válku. Připustil, že Talich za války neprokázal
dostatek pevného charakteru, současně ale poukázal na jeho mimořádný talent
i na to, že svou chybu uznal. Žádal, ať dostane možnost poctivými službami národu
vše odčinit. „Není žádnou těžkou věcí a uměním lidi odstřelovat, uměním je lidi
získávat, převychovávat a přivádět na nové správné cesty. (…) Nechceme trestat
proto, abychom se na někom osobně mstili: Trestáme proto, abychom odhalili špat-
38 Muzeum Českého krasu Beroun (MČK Beroun), f. Václav Talich, inv. č. T 923.
39 Tamtéž, inv. č. T 925.
40 BURIAN, Emil František: Udály se v těchto dnech… In: Kulturní politika, roč. 2, č. 3
(4.10.1946), s. 1.