SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

250 Soudobé dějiny XVI / 2–3
Milan Kuna vyslovil hypotézu, že čeští komunisté v Talichově případu plnili jen
„příkaz uložený jim sovětskou stranou“, aniž by třeba znali „podstatu tohoto příkazu“.
34 „Necitelnost, s níž byly útoky na české kulturní i vědecké pracovníky po
revoluci (v roce 1945 – pozn. autora) vedeny, byla jakoby z jiného světa.“ 35 Jsme
tedy holubičím národem, jehož příslušníci si odmítají navzájem vyklovat oči – leda
snad na nátlak zvenčí Představa Moskvou či zahraničním vedením Komunistické
strany Československa naplánované decimace kulturních a vědeckých elit již po
roce 1945 má problematické rysy. Vychází podle mého názoru spíše ze zkušeností
„tvrdého kurzu“ KSČ, který se ovšem uplatňoval až od podzimu 1948. 36 Po skončení
druhé světové války se komunistická strana, opírajíc se o značnou autoritu, jíž
se v uměleckých a vědeckých kruzích těšila, pokoušela spíše umělce a intelektuály
získávat na svou stranu – a nutno přiznat, že se jí to dařilo. Díky tomu mohla také
v rozhodujících dnech února 1948 mobilizovat širokou „kulturní frontu“ a ovlivnit
tím obecné veřejné mínění.
Známý manifest „Kupředu, zpátky ni krok!“, uveřejněný 25. února 1948, jenž
byl namířen proti „úkladníkům“ a pachatelům „záškodnické akce“, na podporu
„pokojného vývoje k nové, vyšší formě národní i lidské svobody“, jdoucího „československou
cestou k socialismu“, 37 signovali například Theodor Bartošek, Emil
František Burian, Jiří Frejka, Jarmila Glazarová, František Götz, František Halas,
Bohuslav Havránek, Antonín Hobza, Adolf Hoffmeister, Vladimír Holan, Jindřich
Honzl, Karel Konrád, Jiří Kotalík, Vincenc Kramář, Otomar Krejča, Jiří Kroha, Saša
Machov, Marie Majerová, Bohumil Mathesius, Dana Medřická, Jan Mukařovský, Josef
Munclinger, Miloš Nedbal, Vítězslav Nezval, Mirko Očadlík, Ivan Olbracht, Vladimír
Outrata, Jan Pivec, Jindřich Plachta, Ferdinand Pujman, Václav Rabas, Ladislav
Rieger, Václav Řezáč, František Smolík, Ladislav Štoll, Jiří Taufer, Josef Toman,
Géza Včelička, Jaroslav Vojta, Václav Voska, Jiří Voskovec, Václav Vydra starší, Václav
Vydra mladší, Jan Werich, Otakar Zich… Signatáři připojili své podpisy vedle
podpisů komunistických politiků Václava Kopeckého a Zdeňka Nejedlého, kteří se
tak zařadili mezi „pracovníky ducha“ a „poctivé vlastence, lidi dobré vůle“.
Povšimněme si ještě jednoho jména zdobícího listinu signatářů manifestu – jména
vnučky prezidenta Osvoboditele – Herberty Langové-Masarykové. Ta po roce
1945 náležela k mladým intelektuálům, kteří uvěřili v program komunistické strany.
Když po zatčení Václava Talicha na jaře 1945 intervenovala Alice Masaryková
jménem celé rodiny za urychlené projednání jeho případu, konala tak zajisté
34 KUNA, M.: Oloupení Václava Talicha na sovětských hranicích, s. 26.
35 TÝŽ: Exulantem proti své vůli, s. 300 (viz pozn. 25).
36 K celkové situaci v oblasti kulturní politiky srv. KNAPÍK, Jiří: V zajetí moci: Kulturní politika, její
systém a aktéři 1948–1956. Praha, Libri 2006.
37 Kupředu, zpátky ni krok! In: Tvorba, roč. 17, č. 8 (25.2.1948), s. 150. Manifest s podpisy, kterých
postupně přibývalo, byl publikován i v denním tisku.