SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

Stigma minulosti, pouto sounáležitosti 415
výmluvně svědčí o přetrvávajícím
problematickém vztahu strany
k dědictví „pražského jara“ a snaze
neotevírat dveře kritické diskusi
o počátcích „normalizace“,
s níž je spjatá stále značná část
členské základny.
Druhou zmíněnou úroveň stranické
politiky dějin představuje
„státoprávní“ tradice československého
komunismu. Komunisté
jsou koneckonců v českých
dějinách stranou s nejdelší vládní
historií v rámci samostatného
československého státu. Počátky
tohoto „státoprávního“ postoje
lze nalézt již v jejich zásadním
nesouhlasu s rozpadem federace,
kdy právě komunisté jako jediná
významná politická strana zastoupená
v parlamentu důsledně
kritizovali politiku dělení státu
jako výsledek šovinismu české
pravice a znevážení dědictví
zakladatelů československé republiky.
Svou kritiku rozdělení
federace později dokonce přitvrdili,
když je označili za „akt
vlastizrady“, který „vážně oslabil
stát a zkrátil občanská práva
obou národů“. 51 Současně se tato
„státoprávní“ linie obohacuje od
Zdůrazňování národních zájmů a pokrokových historických
tradic je standardní součástí ideologické
výbavy českých komunistů (Centrum dokumentace
Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i.)
roku 1993 o nacionalistickou rétoriku zdůrazňující hluboké národní kořeny strany.
V souvislosti s dlouholetou komunistickou kritikou politiky česko-německého
smíření, a zejména postojů prezidenta Václava Havla, údajně poškozujících české
národní zájmy, například předseda Miroslav Grebeníček opakovaně v devadesátých
letech varoval před reinterpretací českých dějin ve stylu prvorepublikové pravice či
Sudetoněmeckého landsmanšaftu, kdy „opět dochází k podceňování husitství a ná-
51 Zpráva ÚV KSČM o činnosti KSČM po IV. sjezdu v Liberci, s. 20 (viz pozn. 46).