SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

414 Soudobé dějiny XVI / 2–3
opět stát základem společenské analýzy a programatiky KSČM. Ačkoli bychom
například u předsedy Grebeníčka marně hledali úvahy o současném významu
a interpretaci historického materialismu, strana v tomto ohledu nechává prostor
neomarxistickým teoretikům v odborných skupinách a výrazným jedincům, jako
je Miloslav Ransdorf. Strana ani v této době neupustila zcela od „kritické reflexe“
vlastních dějin, avšak dělo se tak ve zcela jiném duchu než v dobách reformistického
Svobodova vedení. Teoreticko-analytické pracoviště Ústředního výboru KSČM
bylo pověřeno „důkladným rozborem minulosti“ na základě „přísných vědeckých
historiografických metod“. Neokomunističtí teoretici se zamýšleli nad problémy
minulého systému nikoli již z hlediska nutné změny identity strany, nýbrž z potřeby
kritického rozboru „historicky první formy socialismu“, jejích limitů a deformací.
Hlavním cílem bylo takové poučení z minulosti, na jehož základě by bylo možné
zformulovat novou radikálně levicovou alternativu pro současnou společnost.
S odkazem na Marxův historický materialismus byla v tomto pojetí analýza minulosti
chápána jako klíč k formulaci politiky budoucnosti; rozhodně však nikoli jako
prostředek morálního soudu, neřkuli forma omluvy za spáchané zločiny a křivdy
v minulosti. 48
Zároveň se však na pozadí rostoucích sociálních rozdílů v české společnosti a negativního
hodnocení výsledků transformace neustále vracely pokusy o pozitivní
ocenění „sociálních výdobytků reálného socialismu“ a potažmo celé historické
zkušenosti státního socialismu. 49 V roce osmičkových výročí 1998 připomněla Komunistická
strana Čech a Moravy padesáté výročí únorového převratu z roku 1948
jako významnou historickou šanci nekapitalistického, socialistického vývoje, která
však byla postupně promarněna nedostatky v politice KSČ. Obzvláště abstraktní
jazyk, vyhýbající se „kontroverzním“ pojmům, jako je například stalinismus, ale
i pozdější spory o hodnocení historické úlohy Klementa Gottwalda, které propukly
v roce 2006 u příležitosti sto deseti let od jeho narození, ukazují, jak citlivé pro české
komunisty bylo a stále je hodnocení doby československého stalinismu. Podobně
vágně, avšak v celkovém vyznění pozitivně si komunisté v roce 1998 připomněli
třicáté výročí „pražského jara“ jako pokusu o spojení socialismu a demokracie.
V oficiálním vyjádření ústřední výbor ocenil snažení reformní části „členů a představitelů
KSČ s podporou většiny společnosti“ o překonání dosavadních nedostatků
a širokou demokratizaci společnosti. 50 Ovšem skutečnost, že toto oficiální stanovisko
bylo publikováno v Haló novinách až se čtyřletým zpožděním a s vynecháním
odstavce kriticky se vyjadřujícího o sovětské invazi a jejím neblahém dopadu,
48 Srv. Informace o postupu prací na projektu „modelu socialismu“ (viz pozn. 39); RANSDORF, M.:
Nové čtení Marxe (viz pozn. 19).
49 Srv. např. Za společenskou a sociální spravedlnost: KSČM 1996. Praha, ÚV KSČM, s. 11–16.
50 Viz KSČM k výročí 21. srpna 1968 (viz http://www.sds.cz/view.phpcisloclanku=2008022301,
staženo 16.2.2009).