SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

Stigma minulosti, pouto sounáležitosti 413
Sjezd byl tak pokračováním politiky ostrého odlišení od sociální demokracie, ale
zároveň byl také v jistém ohledu počátkem „evropeizace“ strany svým uznáním
některých pozitivních sociálních, ekonomických a ekologických aspektů evropské
integrace. Komunisté měli i nadále k procesu evropské unifikace značné výhrady
a nepřestávali varovat před hrozící hegemonií některých národů v Evropské unii,
zejména Němců. Stále více však spatřovali hlavní problém doby v „imperiálním
charakteru kapitalistického pojetí globalizace“, proti kterému je třeba se bránit mezinárodním
sjednocováním levice, mimo jiné s využitím právě institucí a mechanismů
integrující se Evropy. 47 Strana se zároveň snažila prezentovat jako moderní levicová
politická organizace ochotná a schopná nést spoluúčast na vládnutí, k čemuž
snad mělo přispět též první oficiální odsouzení nenapravitelných dogmatických
skupin v rámci strany od roku 1993.
* * *
Od nástupu Miroslava Grebeníčka do funkce předsedy strany v roce 1993 až do konce
devadesátých let se základní politická strategie „levicového ústupu“ vyznačovala
dvěma do značné míry nesourodými tendencemi: jednak návratem ideologických
vzorců a identit předlistopadového státního socialismu a jednak snahou o formulaci
pozitivní, neokomunistické politiky, vymezující se kriticky vůči „restauračnímu
kapitalismu“ a spočívající na představě „sebeosvobozování prostřednictvím občanské
společnosti“ a významných sociální hnutí. Tato dvojakost se nutně odrazila též
v nakládání s minulostí, které však v letech 1993 až 1999 – narozdíl od předchozího
období, kdy se v mnoha ohledech zásadně dotýkalo identity komunistů – nabylo
velmi efektivní a pragmatické podoby. Obrazy minulosti se ve stranickém diskurzu
objevovaly na dvou základních úrovních, obecně historické a národní. V první
z nich hráli podstatnou roli straničtí teoretici, ve druhé naopak především konzervativně-nacionální
stereotypy, respektive jejich politické využívání.
Na obecně historické úrovni, v rámci upevňování antikapitalistické orientace, se
od roku 1993 objevuje nový důraz na stále platnou „metodologickou průraznost“
klasiků marxismu včetně stále častěji zmiňovaného Lenina. Marxismus se měl
stránkách KSČM: http://www.kscm.cz/article.aspthema=3765&item=33802; http://
www.kscm.cz/article.aspthema=3765&item=33798; http://www.kscm.cz/article.aspthem
a=3765&item=33799, staženo 12.9.2008.)
47 Srv. HANDL, Vladimír: Transformace komunistické strany: Od „strategie levicového ústupu“
k evropeizaci. In: GJURIČOVÁ, Adéla – KOPEČEK, Michal (ed.): Kapitoly z dějin české demokracie
po roce 1989. Praha – Litomyšl, Paseka 2008, s. 91–115; TÝŽ: Choosing between China
and Europe Virtual Inspiration and Policy Transfer in the Programmatic Development of the
Czech Communist Party. In: Journal of Communist Studies and Transition Politics, roč. 21, č. 1
(2005), s. 123–141.