SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

410 Soudobé dějiny XVI / 2–3
To však nebránilo s přibližujícím se koncem století další radikalizaci strany směrem
doleva, která v sobě ovšem zahrnovala jak hledání současných alternativ radikální
levicové politiky na pozadí kritické historické analýzy, tak i stále vřelejší vztah
k minulosti státního socialismu. Výrazem tohoto posunu doleva byl čtvrtý sjezd
KSČM v Liberci v prosinci 1995. Politické prohlášení sjezdu i přijatý program byly
ve znamení antikapitalismu a více než dříve zdůrazňovaly marxistický původ politické
doktríny současných komunistů. Mezi hlavní klasiky marxismu se kromě
Marxe a Engelse opět zařadil i Lenin. Jako jeden ze základních cílů politiky strany
deklaroval nový program změnu sociálně-politického systému směrem k socialismu,
jehož logickým a přirozeným vyústěním v budoucnosti by měl být komunismus,
tedy takové dějinné stadium, které znamená „naplnění odvěkých snů lidstva
o pokroku a sociální spravedlnosti a podmínku udržení a rozvíjení humanisticky
zaměřené civilizace“. 42 Komunisté však tehdy i později dbali na to, aby od sebe oddělili
revolučnost takzvaně vědeckého učení marxismu od politické taktiky, a zdůrazňovali,
že se neztotožňují s konceptem násilného dobytí moci, nýbrž pouze
s revolučností jako schopností parlamentně-ústavní cestou dosáhnout hlubokých,
zásadních společenských změn. 43 Neokomunistické prvky stranické programatiky
a sebeprezentace však byly zároveň provázeny průkazným vzrůstem vlivu konzervativního
křídla stejně jako snahou zřetelně se vymezit vůči ostatním levicovým
subjektům na politické scéně (zejména sociální demokracii, jež komunistům v této
době poněkud vzala vítr z plachet tím, že se celkem úspěšně zhostila role radikální
opoziční strany vůči pravicové koaliční vládě). Svou vlastní radikálně opoziční rétoriku
tedy komunisté doplnili o nostalgický repertoár a kladli tím větší důraz na
sebeprezentaci strany jako obránce zájmů těch, kteří prodělali na polistopadové
transformaci. Přitvrdili svou už tak ostrou kritiku privatizace, restitucí, ideologie
laissez-faire a nedostatečného přerozdělování ve prospěch sociálně slabších skupin
a vrstev obyvatelstva. 44
Dvoukolejný charakter levicové radikalizace však nevycházel jen z protikladu
mezi konzervativním členstvem, ubezpečovaným ve své identitě částí stranického
tisku (například časopisem ortodoxních marx-leninistů Dialog) a produkcí některých
komunistických nakladatelství (zejména Orego a nakladatelství JUDr. Jaroslava
Webera), na jedné straně a neokomunistických teoretiků a parlamentních politi-
42 Politická deklarace IV. sjezdu KSČM. In: Za občanskou a sociální spravedlnost: Socialismus – šance
pro budoucnost. Dokumenty IV. sjezdu Komunistické strany Čech a Moravy. Liberec, 2. prosince
1995. (Příloha deníku Haló noviny z 11.12.1995, s. 2–6, zde s. 6.)
43 Z pohledu revolučního marxismu, a to nikoli pouze leninského ražení, by ovšem takový přístup
byl hodnocen jako sociální reformismus a oportunismus. To samozřejmě nahrává politickým
oponentům, kteří tím spíše za demokratickou rétorikou českých komunistů spatřují staré
leninské učení o násilném dobytí moci stranou profesionálních revolucionářů.
44 Viz Politická deklarace IV. sjezdu KSČM.