SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

408 Soudobé dějiny XVI / 2–3
komunistické intelektuály inspirací a zdrojem jejich vlastního promýšlení momentální
situace českého a evropského komunismu.
Mezi další ohniska diskuse o minulosti, zejména co se týká hospodářsko-sociálních
dějin, patří Klub ekonomů, vydávající svůj vlastní zpravodaj, či Klub levicových sociologů
a obdobný klub psychologů. Jsou to volná sdružení levicových intelektuálů
se stranickou příslušností i bez ní a jejich zasedání a seminářů se v devadesátých
letech účastnila například řada bývalých prognostiků či „osmašedesátníků“, ale
i současných vysokoškolských pedagogů a vědeckých pracovníků. Některé příspěvky
z přednáškových cyklů – například cyklu „Proč socialismus bez chyb minulosti“, pořádaného
Klubem ekonomů v letech 1995 a 1996 – byly publikovány i na stránkách
ústředních stranických tiskových orgánů Haló noviny a Naše pravda.
Tato skutečnost podobně jako mnohé další výsledky teoretickovýzkumné činnosti
vznikající v těsném sepětí s KSČM (jen při jejím ústředním výboru působilo více než
dvacet odborných skupin, několik dalších existovalo na krajské či městské úrovni)
však měla jen omezený účinek na širší stranické kruhy či na celkové vyznění historických
diskusí, které měly daleko ke kritickému, analytickému náhledu teoretiků
na nedávnou minulost. Následkem uplatnění politiky dvou herních pásem se od
roku 1993 v širších stranických kruzích poměrně rychle prosazuje reinterpretace
„reálného socialismu“ ve smyslu ocenění „sociálních výdobytků“ starého režimu
a všeobecné homogenizace společnosti, tedy relativní rovnosti jejích členů. Celková
rezistence vnitrostranické politické kultury vůči celospolečenskému diskurzu
byla zároveň posílena potvrzením a dalším upevněním antikapitalistické orientace.
Dokumenty třetího sjezdu strany opět pozitivně odkazovaly k Marxovi a Engelsovi,
mimo jiné jako k prorokům globálního kapitalismu a jeho zákonitého zániku, v návaznosti
na široce sdílené národněkomunistické dědictví československého státního
socialismu však lze pozorovat též rostoucí důraz na tradiční česká nacionalistická
topoi v politice strany a zdůraznění jejích „hlubokých národních kořenů“, které měly
spočívat v dlouholetém boji komunistů proti sociálnímu a národnostnímu útlaku.
Nástup Miroslava Grebeníčka, který byl do té doby nejvíce spojován s rodícím
se neokomunistickým křídlem, s sebou přinesl definitivní ústup od konceptu demokratického
socialismu ve prospěch nově prosazovaného pojmu „moderní socialistické
společnosti“, která byla charakterizována jako demokratická, samosprávná,
politicky a ekonomicky pluralitní, prosperující, založená na myšlence sociální spravedlnosti.
Po nějakou dobu Grebeníčkovo vedení sebe samo chápalo v intencích
pojmu „neokomunismus“, avšak v polovině devadesátých let tuto sebeidentifikaci
opustilo, neboť – jak soudí někteří politologové – příliš implikovala kritický vztah
k minulému režimu a odklon od tradic. 41
* * *
41 Srv. HANLEY, Seán: The Breakthrough or Breakdown The Consolidation of KSČM as a Neo-
-Communist Successor Party in the Czech Republic. In: Journal of Communist Studies and
Transition Politics, roč. 17, č. 3 (2001), s. 114, pozn. 27.