SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

406 Soudobé dějiny XVI / 2–3
v létě 1993 však nepřinesla vítězství ani štěpánovským konzervativcům. Aktivisté
a příznivci platformy „Za socialismus“ byli nuceni opustit stranu a založili si nové
uskupení pravověrných, nazvané Strana československých komunistů. 36
Návraty k minulosti jako součást politicko-ideologické profilace
Na sjezdu v Prostějově v červnu 1993 se ujali vedení pragmatici kolem Miroslava
Grebeníčka. Poučeni dosavadním komplikovaným a vposledku bezvýchodným
konfliktem mezi vedením a členskou základnou zavedli nepsané pravidlo dvou
herních pásem. Navenek navazují na politiku Jiřího Svobody a prezentují KSČM
jako demokratickou stranu v roli radikální opozice v parlamentní demokracii. Miroslav
Grebeníček častokrát tehdy i později zdůraznil, že neměl potřebu se negativně
vymezovat vůči Jiřímu Svobodovi, avšak jasně vycítil nutnost zavedení nových
způsobů komunikace uvnitř strany. A právě v ideologických posunech směřujících
dovnitř strany, ve specifické politice identity orientované na členskou základnu
spočívalo druhé pásmo politiky stranického vedení. Politika identity byla ovšem
doprovázena konsolidací vnitrostranických pravidel, která vyhovovala potřebám
politického vedení, upevnila centralizaci rozhodování, utužila stranickou disciplínu
a nakonec vedla ke zrušení názorových platforem, jež podle Grebeníčka dávaly
příliš mnoho prostoru menšinovým názorům ve straně na úkor většinového mínění
členstva. Pragmaticky motivovaná politika dvou pásem částečně zredukovala napětí
mezi požadavky politické strategie a taktiky na jedné straně a zvýšenou potřebou
pocitu soudržnosti v „nepřátelsky“ naladěném prostředí české postkomunistické
politiky na druhé straně, ačkoli je nebyla s to eliminovat zcela.
Prakticky od počátku devadesátých let se Komunistická strana Čech a Moravy
snažila prezentovat jako kompetentní politický subjekt, a jak dokazují četné
programové a teoretické skupiny při jejím ústředním výboru, ale i konference,
přednáškové cykly, detailní programové dokumenty či analýzy k hospodářským
a sociálněpolitickým tématům, v blízkém okolí strany se vždy pohybovala řada
sympatizantů z akademických a expertních kruhů ochotných poskytnout pomocnou
ruku bez nároku na finanční odměnu. Čilá teoretická činnost, kvantitativně
nesrovnatelně převyšující podobné snahy v ostatních českých politických stranách,
byla výsledkem nejenom přetrvávající přízně relativně stále ještě početného okruhu
sympatizující inteligence zděděného z předcházejícího období, ale též stabilní potřeby
obhájit vlastní právo na existenci a prokázat, že strana nežije pouze z minulosti,
ale sleduje aktuální dění a usiluje o aktivní přetváření současnosti. Ke konci
devadesátých let po několika volebních úspěších, které dodaly KSČM sebevědomí,
36 Podrobný rozbor štěpení strany v první polovině 90. let viz FIALA, P. – HOLZER, J. – MA-
REŠ, M. – PŠEJA, P.: Komunismus v České republice, s. 99–149 (viz pozn. 3).