SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

404 Soudobé dějiny XVI / 2–3
mezi sociálnědemokratizující reformou anebo stalinismem. Proto byla pro Svobodu
a blízký okruh jeho spolupracovníků otázka identity strany – reprezentovaná především
v symbolické rovině, tj. názvem strany – klíčová. 31 Jeho netrpělivost a zásadovost
v symbolických otázkách značně oslabovala jeho pozici. V reakci na konzervativní odpor
se také vyjádření reformistů k minulosti strany přiostřovala. Předešlých čtyřicet let
pro ně s výjimkou „pražského jara“ bylo dobou „neomluvitelného porušování lidských
práv“, „normalizační“ režim odsuzovali jako nepřijatelný a nepřitažlivý model, který
ve skutečnosti neměl mít nic společného s reformující se stranou. 32
V první polovině roku 1993 latentní konflikt ve straně vykypěl. Masivně a vpravdě
demokraticky reprezentovaná členská základna s konečnou platností odmítla
apodikticky formulovanou reformu Jiřího Svobody. V reakci na vyostřující se rétoriku
stranické sociáldemokratizující reformní elity se ozvaly hlasy ultrakonzervativců,
z nichž mnozí byli znovu přijati do strany teprve v lednu 1993. Založili
platformu „Za socialismus“, která se pod vedením předních politiků „normalizačního“
období Miroslava Štěpána a Jaromíra Obziny hlásila nepokrytě ke „starému
režimu“, respektive k existujícím komunistickým diktaturám v Číně, Vietnamu, Severní
Koreji a na Kubě. 33 Do značné míry v reakci na štěpánovské dogmatiky se konečně
formuje též takzvané neokomunistické křídlo v rámci strany, představované
Miloslavem Ransdorfem či Vratislavem Novákem, k nimž se v některých ohledech,
ovšem se znatelně menší radikalitou, přidal i Miroslav Grebeníček. Reformistické
vedení se podle nich míjelo cílem, když prosazovalo sociálnědemokratizující program,
který chtěl pouze reformovat kapitalismus namísto komunistického boje za
změnu systému. Nikoli reforma, nýbrž „transformace transformace“ se měla stát
podle nich hlavním aktuálním úkolem KSČM. Neokomunisté považovali změnu
názvu za druhořadou záležitost, která odvádí stranu od podstatných úkolů a která
jí byla vnucena zvnějšku. Zachování komunistické identity mělo mimo jiné ukázat,
že komunisté nejsou na kolenou. Svobodovu snahu o transformaci strany hodnotil
Ransdorf jako nedemokratický, shora prováděný pokus vnutit straně předem vytvořený
koncept změny, aniž by členstvo bylo dotázáno, zda s ním souhlasí. 34
31 Viz SVOBODA, Jiří: Obhajujeme a rozvíjíme občanskou společnost. In: Naše pravda, roč. 4,
č. 4 (1993), s. 2 n.; TÝŽ: Strana na rozcestí. In: Tamtéž, roč. 4, č. 9 (1993), s. 2; TÝŽ: Všechny
důvody k ofenzivní činnosti. In: Haló noviny (8.3.1993), s. 4 n.; TÝŽ: Dopis delegátům. In:
Tamtéž (26.6.1993), s. 2; MEČL, Josef: Název strany by měl odpovídat jejímu programu. In:
Rudé právo (8.6.1993), s. 2.
32 MASOPUST, Zdeněk – MEČL, Josef: Česká politika: Prostor a výzva. In: Haló noviny (5.3.1993),
s. 7; TÍŽ: Proč KSČM transformovat In: Tamtéž (19.6.1993), s. 5.
33 Viz Deklarace názorového proudu KSČM „Za socialismus“. In: Naše pravda, roč. 4, č. 4 (1993),
s. 4; srv. též OBZINA, Jaromír: Socialismu se nezříkáme, věříme v jeho renesanci. In: Tamtéž,
roč. 4, č. 6 (1993), s. 4.
34 Viz RANSDORF, Miroslav: Nesvoboda pod Svobodou. In: Tamtéž, roč. 4, č. 12 (1993), s. 1 n.;
TÝŽ: Chybí koncepční politika. In: Haló noviny (6.3.1993), s. 1 a 4; GREBENÍČEK, Miroslav: