SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

Stigma minulosti, pouto sounáležitosti 401
ké základny, které mimo jiné ztroskotávaly na neustávajícím odlivu reformně naladěných
členů, ať už formou přechodu jednotlivců do jiných stran či oddělováním
programově vyhraněných skupin, jimž se však nikdy nepodařilo s sebou strhnout
podstatnější část členské základny.
Významnou institucí vnitrostranického života a platformou podstatně se podílející
na vytváření konkrétní podoby komunistické identity se v letech 1991 a 1992
stal stranický tisk. Nejdůležitější role připadla deníku Haló noviny a týdeníku Naše
pravda, které se staly ústředními stranickými tiskovinami po rozhodnutí redakce
Rudého práva z jara roku 1991 přetvořit bývalý tiskový orgán ÚV KSČ na nezávislý
deník. Zejména Haló noviny usilovaly o co nejširší a nejotevřenější reprezentaci názorového
spektra uvnitř strany a sloužily jako důležitý celostranický komunikační
kanál. Redakční linie se však ve snaze důvěryhodně reprezentovat poměr sil v rámci
komunistického milieu postupně stále výrazněji klonila ke konzervativní většině
a zesilovala kritiku Svobodova vedení.
Jiří Svoboda však ani po neúspěšném referendu neztratil naději v přeměnu
Komunistické strany Čech a Moravy v socialistickou či sociálnědemokratickou
stranu evropského typu. Jednou z cest měla být myšlenka sjednocené české levice,
zahrnující i nekomunistické politické proudy, jež by čelila restauraci kapitalismu
a neoliberální ekonomické reformě. Snaha, která měla vyvést KSČM ze společenské
izolace, zpočátku nenarážela na odpor konzervativnějších stranických kruhů.
Podmínkou však bylo, že sjednocovací snahy neohrozí identitu a soudržnost strany.
Jejich vyvrcholením byla v roce 1992 společná kandidátka KSČM s dvěma dalšími
minoritními levicovými stranami v rámci volebního uskupení Levý blok, v němž
se výrazně angažoval filozof a levicový aktivista, nedávný radikální kritik „byrokratické
komunistické diktatury“ Ivan Sviták. 26 Poměrně značný úspěch Levého
bloku v červnových volbách roku 1992 však paradoxně nevedl k popularizaci
nekomunistické varianty vývoje KSČM, v což doufal její předseda Jiří Svoboda,
ale naopak k dalšímu posílení vlivu a aktivity konzervativní části strany, jež tuto
variantu odmítala.
V tomto duchu se nesl také mimořádný kladenský sjezd v prosinci 1992, na
němž se projevovalo jak narůstající sebevědomí konzervativní většiny, tak i sílící
potřeba vymezit se vůči sociální demokracii. Sjezdovému jednání vtisklo charakter
úvodní vystoupení místopředsedy strany Miroslava Grebeníčka, který zastupoval
Jiřího Svobodu, zotavujícího se z neúspěšného pokusu o atentát na svou osobu jen
několik dnů před sjezdem. Grebeníček tehdy i později vystupoval jako loajální člen
Svobodova vedení, avšak jeho politická rétorika byla o poznání ostřejší, ať už šlo
26 Srv. CD ÚSD, f. Volby 1992, Parlamentní volby (PV) 1992, k. 15/111, Lepší budoucnost pro
naši zemi: Společný volební program KSČM a DL ČSFR – Levý blok; Volby 92: Levý blok –
KSČM – DL ČSFR …pro tuto zemi. Praha, Futura 1992.