SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

248 Soudobé dějiny XVI / 2–3
větší pravděpodobností už v moskevské emigraci měli (komunisté – pozn. autora)
vytipovány osobnosti, které se budou snažit v nových poměrech Československé
republiky zdiskreditovat, izolovat a odstranit z jejich míst a profesních funkcí, a na
jejich místa dosadit lidi ochotné sympatizovat s KSČ“. 26 Avšak kruh podezření se
ještě rozšiřuje – Milan Kuna dospěl k závěru, že likvidaci Talicha nařídila svým
československým soudruhům „sovětská moc“. 27 Úhelný kámen této dedukce tvoří
Kunova interpretace incidentu na sovětsko-finské hranici z roku 1933. Všimněme
si podrobněji této události.
V letech 1932 a 1933 absolvoval Václav Talich sérii pohostinských vystoupení
se sovětskými orchestry v Moskvě, Charkově a Leningradu. Tato epizoda nebyla
talichovským badatelům neznámá. Milan Kuna ve druhé polovině sedmdesátých
let a na počátku let osmdesátých zhodnotil Talichův úspěch v Sovětském svazu,
nabídky na další uplatnění, jichž se mu dostávalo (například se uvažovalo, že by
se postavil do čela Leningradské filharmonie), i jeho úctu k sovětským umělcům.
„Po jeho koncertech v Moskvě a Leningradě v roce 1932 jej nechtěli domů vůbec
pustit. Musel se vrátit následující rok,“ psal Milan Kuna ve své monografii o Talichovi
z roku 1980. 28 Z faktu, že Talich byl jedním z prvních českých dirigentů, kteří
pracovně navštívili Sovětský svaz, vyvodil hodnocení, že jmenovaný „byl u zrodu
nové československo-sovětské tradice vzájemných styků v oblasti hudebně výkonného
umění“, a že dokonce „dal jí směr, na nějž i soudobá hudební kultura může
být oprávněně hrdá“. 29 V Kunově studii z roku 1977 si můžeme přečíst ujištění, že
Talich zůstal po válce „věrný i svým sympatiím k SSSR a sovětským přátelům“. 30
Po roce 1990 Milan Kuna předložil jinou interpretaci pobytu Václava Talicha v Sovětském
svazu, respektive jeho vyústění – interpretaci kritickou vůči sovětskému
režimu. Přiznal, že fakta mu byla známa již v polovině sedmdesátých let, že je však
nepoužil, aby se nevystavil „existenčním těžkostem“, jež by čekaly každého, kdo by
v té době vyslovil negativní zmínku o Sovětském svazu. 31 V roce 1997 popsal Mi-
26 Tamtéž, s. 158; srv. rovněž TÝŽ: Domnělé členství Václava Talicha v Lize proti bolševismu. In:
Hudební rozhledy, roč. 51, č. 1 (1998), s. 40.
27 „Sovětská moc … po válce dala příkaz českým komunistům, aby Talicha morálně i občansky
zdiskreditovali.“ (TÝŽ: Osobnosti české hudby, s. 39.)
28 TÝŽ: Václav Talich. Praha, Panton 1980, s. 52.
29 TÝŽ: Václav Talich a SSSR. In: Hudební věda, roč. 14, č. 4 (1977), s. 315.
30 Tamtéž, s. 314.
31 TÝŽ: Oloupení Václava Talicha na sovětských hranicích: K vyústění Talichových koncertních
cest do SSSR v letech 1932 a 1933. In: Tamtéž, roč. 34, č. 1 (1997), s. 9. Ke Kunově vynucenému
mlčení v komunistické éře srv. rovněž TÝŽ: Václav Talich a nacistická okupace. In: Hudební
věda, roč. 28, č. 1 (1991), s. 16–18. Milan Kuna předložil ve své době originální hodnocení
chování českých hudebníků v protektorátu ve studii „K pojetí hudebního života za okupace“,
kterou uveřejnil v časopise Hudební věda (roč. 4, č. 3 (1967) s. 380–396). Na stránkách časopisu
Hudební rozhledy se vzápětí rozvinula prudká debata, která zpochybnila především
Kunovo kritické hodnocení chování jeho zesnulého učitele Mirko Očadlíka v té době (srv. ale-