SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

396 Soudobé dějiny XVI / 2–3
Jiří Svoboda navrhoval vyměnit slovo „komunistická“ za „demokraticko-socialistická“
či „radikálně levicová“, avšak neuspěl. Změna názvu strany se stala prubířským
kamenem jejího vedení a za několik let vedla nakonec k definitivní rezignaci reformistů.
S časovým odstupem několika let Svoboda vyjádřil přesvědčení, že radikální
reforma a přeměna na nekomunistickou socialistickou stranu byla reálná pouze na
přelomu let 1989 a 1990, tedy v období, kdy on sám ještě neměl ve straně žádný
vliv. 15 Vývoj Komunistické strany Čech a Moravy zřetelně kontrastoval s tím, jak se
vyvíjely bývalé komunistické strany v ostatních středoevropských zemích. V Polsku
i Maďarsku si změnily názvy i přesto, že v těch původních se slovo „komunistická“
nevyskytovalo. Ale také sesterská slovenská strana přijala nejdříve přívlastek Strana
demokratickej ľavice, aby jím zanedlouho zcela nahradila původní název.
I přes neúspěch pokusu o změnu názvu strany a rostoucí odpor konzervativců
mezi řadovými členy se KSČM v tomto období stále ještě prezentovala jako potomek
„radikálního rozchodu“ s vlastní „neblahou minulostí a autoritářskými praktikami“.
Nový program strany, který vzešel z olomouckého sjezdu, se poprvé pokusil
systematicky formulovat pozitivní dějinné kapitoly, k nimž bylo možné se hlásit.
V obecné rovině zdůraznil návaznost „na humanistické poselství průkopníků socialismu
a metodologický odkaz Marxovy dialektiky“, současně však odmítl pojetí
marxismu jako uzavřeného systému, které bylo vlastní předlistopadové komunistické
straně. Z domácích tradic se KSČM ve svém olomouckém programu přihlásila
k těm úsekům vlastních dějin, v nichž komunisté „dokázali překročit úzce třídní
a stranické horizonty, stát se součástí široké fronty demokratizačních sil“. V tomto
ohledu program zdůraznil především ideový odkaz reformního hnutí „pražského
jara“, které mělo být nejvýznamnějším pokusem o uskutečnění demokratického socialismu
ve střední a východní Evropě. K dalším pozitivním odkazům ve vlastních
dějinách patřilo období počátků strany, jejího tehdejšího masového, dělnického
a mnohonárodnostního charakteru a s touto dobou úzce spjatá zakladatelská postava
Bohumíra Šmerala. 16
Zájem o šmeralovskou tradici českého a československého komunismu ve
20. století vždy provázel obraty domácí komunistické politiky směrem k širším
vrstvám společnosti a smířlivějšímu postoji vůči politickým oponentům a pokaždé
byl doprovodným jevem demokratizačních snah, objevujících se v nepravidelných
intervalech uvnitř strany samé. 17 Ve svém úsilí o radikální reformu strany a její pře-
15 Viz odkaz na rozhovor autorky s Jiřím Svobodou z října 1996 v publikaci: GRZYMALA-BUSSE,
Anna M.: Redeeming the Communist Past: The Regeneration of Communist Parties in East Central
Europe. Cambridge, Cambridge University Press 2002, s. 96.
16 Program KSČM: Za národní charakter strany a demokratický socialismus. In: Dokumenty
I. sjezdu KSČM, s. 16–23.
17 Znovuoživení zájmu o Šmerala bylo možné sledovat už koncem 80. let, kdy vznikla Šmeralova
společnost či Šmeralův seminář, v listopadu 1989 přeměněný na Demokratické fórum