SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

Rozděleni minulostí 377
abyste v ní pokračovali –, dík za zveřejnění Demokracie pro všechny a Několika
vět. Na druhé straně na nechuť, a dokonce odpor narazila u nás str[ana] 10 s útoky
na Obrodu – tento způsob psaní pokládáme z našeho hlediska za politicky škodlivý.
Jestli budeš chtít a jestli se Vám to bude hodit, byl bych rád, kdybyste otiskli tuto
poznámku k článkům na uvedené stránce otištěným (název lze ovšem změnit):
O Obrodě poněkud jinak
(K článkům Zdeňka F. Šedivého a Zdeny Hertlové v Právu lidu 3/89, strana 10) 35
Nepatřím k Obrodě, jsem signatář Hnutí za občanskou svobodu, a přesto jsem ostré útoky na
Obrodu, které vyšly v Právu lidu, přečetl s nesouhlasem a do jisté míry i se smutkem. Svědčí
totiž nejen o tom, že autoři dobře nechápou situaci v Československu, ale že už i myslí jinak
než opozičně činní občané u nás doma. My samozřejmě také diskutujeme s příslušníky Obrody
o jejich programu, o Leninovi, o padesátých letech, o roce 1968. Ale ten konfrontační tón,
kerý zvolili autoři těchto útoků, si dovolit nechceme a nemůžeme, Z. F. Šedivý a Z. Hertlová
vidí v Obrodě a jejích představitelích nebezpečné konkurenty a nepřátele, kteří „vždy považovali
likvidaci třídního nepřítele za mravní povinnost strany“ a „jejichž jediným cílem vždy
byla a je moc ve státě“ (tak Z. F. Šedivý). Já nemohu za své nepřátele považovat třeba Miloše
Hájka, někdejšího mluvčího Charty 77 a současného předsedu Obrody, s nímž jsem po řadu
let spolupracoval při vydávání samizdatových historických sborníků, 36 nebo Zdeňka Přikryla,
předsedu Obrody v Brně, s nímž jsem řadu měsíců obýval jednu celu v litoměřickém vězení.
37 A protože tyto své přátele dobře znám, mohu způsob, jakým přívržence Obrody v citovaných
pasážích charakterizuje Z. F. Šedivý, označit za nespravedlivý a nepravdivý. Nelze
zapomínat na to, že mnozí z bývalých komunistů, kteří jsou dnes v Obrodě, mohli na počátku
„normalizace“ ještě „naskočit do rychlíku“, a místo toho volili postavení pronásledovaných
a šikanovaných lidí, kteří ztratili svá zaměstnání a vystavili značným problémům své rodiny.
Jistě, jde o bývalé komunisty, z nichž ti nejstarší nesou jistou zodpovědnost za to, co se
u nás dálo v padesátých letech. Jenže po roce 1968 bylo pro politicky myslící občany žijící
v Československu jasné, že se nikam nedostaneme, pokud nepřekonáme rozkol v národě,
35 ŠEDIVÝ, Zdeněk F.: Klub pro socialistické přestrojování; HERTLOVÁ, Zdena: Obroda aneb Znovuzrození
komunismu. In: Tamtéž, s. 10. Zdeněk F. Šedivý byl novinář, bývalý vedoucí československého
vysílání Hlasu Ameriky a Rádia Svobodná Evropa. Zdena Hertlová je pseudonym
redaktora Práva lidu Jiřího Loewyho. Mezníkova polemika tiskem nevyšla.
36 V roce 1988 Jaroslav Mezník vystřídal Miloše Hájka, který se stal jedním z mluvčích Charty
77, v čele redakční rady samizdatových Historických studií. Viz HÁJEK, Miloš: Jak jsme dělali
historický samizdat. In: POUSTA, Zdeněk – SEIFTER, Pavel – PEŠEK, Jiří (ed.): Occursus – Setkání
– Begegnung: Sborník k poctě 65. narozenin prof. dr. Jana Křena. Praha, Historický klub –
Institut mezinárodních studií FSV UK – Karolinum 1996, s. 11 n.
37 S někdejším vedoucím funkcionářem Krajského výboru KSČ v Brně Zdeňkem Přikrylem se Jaroslav
Mezník setkal ve vězení na podzim 1973 (viz MEZNÍK, J.: Můj život za vlády komunistů,
s. 206 – viz pozn. 15).