SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

374 Soudobé dějiny XVI / 2–3
k dnešní situaci došlo a kdo ji zavinil) nebo do vzdálené budoucnosti (jak by mělo
vypadat demokratické Československo). Koncentrace na tyto otázky ovšem vede
spíš k dělení než k jednotě v emigraci. Z obou těchto důvodů jsou pak pro některé
nekomunisty v emigraci bývalí komunisté tak trochu všichni stejní, ať už se od roku
1968 chovali jakkoliv.
Nebudu zapírat, že se s podobnými postoji setkáme i doma. Ale téměř výhradně
jen u lidí, kteří se vzdali jakékoliv snahy činně zasahovat do dění a něco riskovat,
kteří své názory projevují jen v okruhu svých nejbližších. U lidí s hlubším zájmem
o další vývoj společnosti a s pocitem odpovědnosti za tento vývoj je stěží možný.
Při uvedeném dvojím pohledu je teď otázka, který z nich převáží v Právu lidu.
Nemám právo Vám radit nebo Vám vnucovat své stanovisko. Časopis vydáváte
s obrovskou obětavostí Vy, a to podle svého svědomí a přesvědčení. Chci upozornit
jen na skutečnost, že Právo lidu se musí rozhodnout. Může být časopisem určeným
především Čechům a Slovákům žijícím v cizině (jako např. České slovo). Nic proti
tomu, budete-li se snažit být nejlepším časopisem s tímto zaměřením, je to hezký
a důležitý úkol. Ale měl jsem dojem, že Právo lidu si klade za cíl také pomáhat
(a snad v prvé řadě pomáhat) lidem doma, posilovat je, dodávat jim cenné informace
i náměty k zamyšlení, a především mezi nimi propagovat obecně myšlenky
demokratického socialismu a sociálnědemokratické strany zvlášť. Právě článek
o Jiřím Hájkovi mne však vede k podezření, že se tohoto cíle vzdáváte. (Kdyby byl
podepsán alespoň nějakým zcela konkrétním jménem, aby mohl být pokládán jen
za mínění jednotlivce!)
Z mého hlediska je to ovšem škoda. Právo lidu si totiž získalo v okruzích, do
nichž se dostávalo, značnou oblibu. Svým rozsahem i svým zaměřením bylo čtivé
i pro čtenáře, kteří nepatří k vysloveně intelektuálským typům – na rozdíl např.
od Svědectví může číst Právo lidu i většina dělníků. A velmi důležitá a pro mne
vítaná je skutečnost, že mnohým lidem (i mladším) připomíná existenci sociální
demokracie.
Tolik k Vašemu článku o Jiřím Hájkovi. Snad ještě jednu věc, která se ovšem už
netýká jen tohoto článku. Na rozdíl od Tebe se nedomnívám, že činnost Jiřího Hájka
a snad i některých dalších jemu podobných v letech 1945–1948 musela vyplývat
z jeho touhy po kariéře. Ona ta představa, že komunisté přinesou novou a krásnou
společnost, byla tehdy bohužel značně rozšířená. Napsal jsem o tom jednomu
příteli k narozeninám článek, který pak (skutečně bez mého vědomí a souhlasu,
i když pochopitelně nic proti tomu) otiskly Listy. 24
Jinak děkuji za pozornost, kterou Právo lidu věnovalo případu Rudy Battěka. 25
Doufám, že se za pár měsíců vrátí v pořádku a stále plný elánu a optimismu; je
24 MEZNÍK, Jaroslav: Jak jsem šel s jednou dívkou po ulici. In: Listy, roč. 15, č. 4 (červenec
1985), s. 8 n.
25 Uvěznění Rudolfa Battěka: Primitivní policejní provokace. In: Právo lidu, roč. 3 (83), č. 3
(1980), s. 1. Sociální demokraté v exilu vzali Battěkovu věc za svou a intervenovali u Socialis-