SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

372 Soudobé dějiny XVI / 2–3
je jeho vlastní syn. Jiří Hájek jako bývalý ministr zahraničí je ve světě dost znám.
Proto si jeho případu západní sdělovací prostředky všimnou a zevrubně se jím zabývají.
To nemá naše vrchnost ráda. V případě Hájkova syna ovšem sotva ustoupí,
má dojem, že by tím „ztratila svou tvář“. (Stejnou tvrdost prokázala v případě Rudolfa
Battěka.) Ale snaží se o to, aby „nepřátelská kampaň“ západních sdělovacích
prostředků v záležitosti přijímání dětí na školy alespoň v této době nebyla posílena
tím, že by se vyskytly další obdobné případy u dětí známějších disidentů. A tak se
do škol mohou dostat i mladí lidé, kteří by jinak neměli žádné šance. Nemysli si, že
planě teoretizuji. Znám letos případ přijetí jednoho mladíka na vysokou školu, který
si dovedu vysvětlit skutečně jen tím, že o přijetí žádal právě letos, kdy ve světě
připoutala jistou pozornost záležitost Hájkova syna.
Na Vašem článku mi vadí především jeho tón a jeho jednostrannost. Polemické
statě mohou být vtipné, ale neměly by být rádobyvtipné a nevkusné. Vždy jsem za
jeden ze znaků sociální demokracie pokládal u nás snahu vystupovat slušně a solidně.
Ten článek o Jiřím Hájkovi nebyl ani slušný, ani solidní a podle mého mínění
neodpovídal sociálnědemokratické tradici. A pokud jde o tu jednostrannost Fakta
týkající se Hájkovy osobnosti končí ve Vašem článku padesátými léty. Ale tím přece
jeho život neskončil! V šedesátých letech působil již pozitivně a jeho činnost roku
1968 byla dobrá. Zvlášť důležitá pak je skutečnost, jak se rozhodl postupovat roku
1969. I on tehdy mohl nastoupit „normalizační kurz“. Jen si srovnej rozdílné osudy,
které si zvolili dva bývalí sociální demokraté: Jiří Hájek a Evžen Erban! 21 Jiří Hájek
se stal jedním z prvních mluvčích Charty 77 a při této své činnosti také později
prokázal moudrost a neohroženost přímo vzornou. To je také důvod, proč se Váš
článek setkal u nás s tak nepříznivým ohlasem. Charta se stala v jistém smyslu
solidárním tělesem, a to, že jste napadli jednoho z prvých mluvčích Charty, je zde
chápáno téměř jako útok na Chartu. Je ovšem samozřejmé, že žádný mluvčí Charty,
a tedy ani Jiří Hájek, nejsou osoby nedotknutelné. Pokud jde o nějakou věc, tak
se také nešetříme. Jestliže se v nějaké stati o čtyřicátých nebo padesátých letech
zmíníte kriticky o tehdejší činnosti Jiřího Hájka, žádný odpor to pochopitelně nevyvolá.
Diskusi o minulosti se nevyhýbáme. Ale přitom jsme přesvědčeni o tom, že
minulost nemůže být jediným kritériem při hodnocení současných lidí.
Tímto konstatováním se dostávám k hlubšímu významu sporu mezi námi a Vámi
(tedy signatáři Charty a redakcí Práva lidu) o osobu Jiřího Hájka. Mám obavy, že
se v tomto sporu promítají obecně rozdíly v přístupu k některým problémům mezi
21 Evžen Erban (1912–1994), odborový funkcionář a politik, po válce jako generální tajemník
Ústřední rady odborů patřil ke stoupencům levicového křídla v ČSSD kolem Zdeňka Fierlingera,
po sloučení sociální demokracie s komunistickou stranou se stal v letech 1948–1951
členem předsednictva ÚV KSČ a ministrem práce a sociální péče, v letech 1968–1971 působil
znovu v nejvyšším stranickém orgánu a zároveň do roku 1981 vykonával funkci předsedy České
národní rady, až do roku 1990 byl poslancem Federálního shromáždění.