SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

Srdce Václava Talicha se ztratilo 245
lého – Ferdinand Pujman. Až podezřele často
se v soukromé korespondenci či v dodatečně
psaných vzpomínkách objevuje postava
Anny Patzakové, Nejedlého oblíbené žačky,
jíž mnozí kladli za vinu, že v zákulisí pracovala
proti dirigentovi, kterého zjevně neměla
ráda.
Naskýtá se pochopitelně otázka, jaká byla
po válce role samotného Zdeňka Nejedlého.
V současné odborné literatuře a publicistice
se jeho aktivita proti Talichovi pokládá většinou
za samozřejmý fakt. Historik Jan P. Kučera
předpokládá přímý podíl Zdeňka Nejedlého
na zatčení Talicha, přičemž Nejedlého
postup hodnotí jako jeden z jeho „vysloveně
zlých, ba podlých skutků“, dosvědčujících
„prazvláštní chatrnost charakteru“ tehdejšího
ministra. 10 Je třeba říci, že Zdeněk Nejedlý
v Talichově případě zachovával do února
1948 ve veřejných vystoupeních jistou zdrženlivost.
Nebylo pochopitelně pochyb o jeho
chápání procesu „národní očisty“. Již
15. května 1945 si členové profesorského
sboru Filozofické fakulty Univerzity Karlovy
v Praze vyslechli, že „je absolutně vyloučeno,
abychom odpustili lidem, kteří za války
Muzikolog Mirko Očadlík (1904–
1964), po válce programový ředitel
Československého rozhlasu a po únoru
1948 důležitý činitel komunistické
kulturní politiky v oblasti vážné hudby,
byl nejostřejším veřejným kritikem
Talichova chování za války
zapomněli na svou národní povinnost“. 11 Pochvaloval si, že je zajištěna protektorátní
vláda, Karl Hermann Frank i německý náměstek pražského primátora Josef
Pfitzner. Vzápětí vyzval profesory, aby provedli čistku ve svých řadách. „Nejsem krvelačný,
ale doporučuji absolutní bezmilosrdenství,“ 12 čteme v jeho projevu.
Jedním z mála Nejedlého veřejných vystoupení před rokem 1948, v němž zaznělo
jméno Talichovo, byl známý projev vydaný pod názvem Komunisté – dědici velikých
tradic českého národa. Zdeněk Nejedlý zde uvedl jméno Václava Talicha a Ladislava
Feierabenda jako příkladů „wallenrodovských hrdinů“, kteří jsou omlouváni,
10 KUČERA, Jan P.: Mimořádný zakladatel Zdeněk Nejedlý. In: Dějiny a současnost, roč. 13, č. 3
(1991), s. 36.
11 Viz ZILYNSKÁ, Blanka (ed.): Ministr Nejedlý o sobě a Sovětském svazu. In: Acta Universitatis
Carolinae: Historia Universitatis Carolinae Pragensis, sv. 39. Praha, Univerzita Karlova 1999,
fascikl 1–2, s. 120.
12 Tamtéž, s. 121.