SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

Rozděleni minulostí 367
zaujímaly při svobodném rozvoji svých sil a možností. Bude nutno – v každém směru
– dohánět. Při tom budeme odkázáni na co nejužší mezinárodní kooperaci.
Velice cenné budou v takové situaci kontakty univerzalistických hnutí, tedy např.
křesťanských demokratů, demokratů liberálního směru i sociálních demokratů.
Oni jsou nedílnou součástí evropské politické kultury a právem tvoří ve většině
demokracií nosné sloupy státotvorné konstrukce. Naproti tomu nedávám do budoucna
mnoho šancí hnutím bez mezinárodní návaznosti, nacionálně izolovaným,
která nemají partnery v multinacionálním evropském orchestru.
Budoucí česká politika by se tudíž zbavila značných šancí, kdyby nechala sociální
demokracii rozplynout v jakési amorfní levicové mlhovině „sjednocené socialistické
strany“. Chápej mne dobře: ta budoucí strana se pochopitelně nemusí nutně
jmenovat „Čs. sociální demokracie“, měla by to být ale strana sociálnědemokratického
typu, protože jen tak se může stát součástí [Socialistické] internacionály.
Pouhé „přihlášení se“ k SI totiž nestačí; to je východisko z nouze, dočasné řešení
za mimořádné situace. 12 SI je zcela zřetelně celou svojí povahou organizací stran.
Jestliže třeba jednou za čas pozve jako hosty zástupce disidentních hnutí z Latinské
Ameriky, partyzány ze Sahary anebo mluvčí Skupiny Listy (spolu s námi,
stranou „konzultativní“), 13 nelze to přeceňovat a vyvozovat z toho jakékoli závěry
do budoucna. Ke sdružením klubového charakteru mají etablované socialistické
strany Západu značnou nedůvěru. I mezi námi v exilové straně jsou jednotlivci,
kteří by pod vlivem „Zelených“ anebo „Pestrých“ nejraději rozpustili všechny strany,
nahradili je kluby a přešli k „přímé demokracii“. Nic proti tomu, hlasatelé těchto
idejí jsou často velice ušlechtilí idealisté, jenže fungující model zatím ještě nikdo
nedovedl vyvinout. Trendy, které lze zatím ze západních eko-hnutí vyčíst, směřují
buď k bezbřehé anarchii, anebo k novému centralismu (a tudíž stranám; založení
„zelené strany“ v SRN je v tomto směru symptomatické).
Po roce 1945 utrpěla Čs. sociální demokracie těžké ztráty a zůstala až do likvidace
v roce 1948 pouhým stínem své předválečné moci a velikosti. Proč vlastně Kromě
jiných příčin tu sehrálo nemalou roli, že mnozí stoupenci sociální demokracie
v exilu i v domácím odboji se nechtěli vracet k „diskreditovanému předválečnému
stranictví“. Chystali tedy sjednocenou socialistickou stranu (což byl také zamilovaný
projekt Benešův), v níž se měli rozplynout spolu s komunisty a národními socialisty.
K tomu, jak víme, nedošlo, sociální demokraté však osudně zaspali a zanedbali
budování vlastní organizační sítě; „nástup do mas“ přenechali KSČ – s osudnými
následky. Není důvodu, proč by se takový vývoj nemohl v poněkud pozměněné
12 Pisatel zde opět naráží na „Manifest českého socialismu“, jehož signatáři se přihlásili k Socialistické
internacionále.
13 Řeč je o „posrpnových“ exulantech socialistického zaměření kolem vydavatele římských Listů
Jiřího Pelikána a o Československé sociální demokracii v exilu.