SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

366 Soudobé dějiny XVI / 2–3
Není také divu, že se lidé po třech desetiletích naši politické absence (nepočítáme-li
polednové intermezzo) 9 přestali jako sociální demokraté projevovat, cítit a hlásit.
Stačilo však vydat 6 čísel Práva lidu, 10 z nichž se do Československa dostává jen
omezený počet, a už se situace začíná radikálně měnit: spontánně se k nám z domova
hlásí nejen „pamětníci“, ale angažovaná mládež, studenti, mladí dělníci. Ve
smyslu oné staré písně „vstanou noví bojovníci“ – jen zahlédli cíp praporu. Což
ovšem naprosto neznamená, že bychom za dané situace chtěli v jakékoli formě obnovovat
partaj; tak naivní (a nezodpovědní) nejsme. Jestliže se však zamýšlíš nad
možností a životním oprávněním exilových stran, jistě mi dáš za pravdu, že ani jim
nemůže stačit „pěstování tradic“ a setrvávání na statu quo ante, jestliže nechtějí
vymřít na skrčeninu. Neumím si představit, že by bylo možno lid z (oprávněně)
skeptické mladé generace získat k tanci kolem jubilejí a vybledlých ikon. (Myslím,
že tady chybovala např. exilová národněsocialistická [strana]; neznám jediného
jejího příslušníka v exilu, kterému by bylo pod padesát!)
Naprosto s Tebou souhlasím, že obsah (politické přesvědčení) je přednější než
forma (strana). Když teď ale pozoruju, kdo všechno skloňuje ve všech pádech pojem
„demokratický socialismus“ (který je mi osobně běžný a bytostně blízký už
nějakých 33 let), aniž by jedinkráte definoval, co si pod tím konkrétně představuje,
přepadá mě skepse. Vy, nezávislí socialisté, jste ten pojem přesně definovali (v heslovité
zkratce: demokracie, socialismus, rovnoprávnost, solidarita, samospráva
a sebeurčení národů); 11 tuto definici já přijímám, uznávám, podepisuju. Když mi
ale někdo deklamuje demokratický socialismus bez jakéhokoli upřesnění, dávám si
pozor. Sociální demokracie naproti tomu, a v tom je její nesporná přednost, definici
nepotřebuje. Je to „světová značka“, prověřená jedním stoletím praxe, její referenční
vzory lze zhlédnout v akci na všech kontinentech této planety.
Ani já, žel, nejsem věštkyně Sibyla osudů znalá, a nemohu spolehlivě odhadnout,
kterým směrem se bude ubírat budoucí vývoj věcí v Československu. Úvahami
o „pozitivní finlandizaci“ a myšlenkovými konstrukcemi s tím spojenými čas
neztrácím. Vycházím z toho, že dříve či později, v té či oné formě navrátí se „vláda
věcí“ do rukou lidu. Ať už bude státoprávní uspořádání našeho budoucího Československa
jakékoliv, je pravděpodobné, že se bude muset co nejrychleji zbavit následků
dlouhodobého komplexního zaostávání, důsledků dlouhodobé permanentní
krize, která naše národy vrhla vývojově daleko zpět za onu pozici, kterou by byly
9 Rozumí se období několika měsíců od ledna 1968, ve kterém došlo v Československu k pokusu
obnovit činnost sociální demokracie.
10 Jubilejní „nulté“ číslo exilového Práva lidu vyšlo v létě 1978, od roku 1979 vycházelo čtvrtletně
v západoněmeckém Wuppertalu.
11 Výčet odkazuje na manifest „Sto let českého socialismu“, s nímž na jaře 1978 vystoupila skupina
„nezávislých socialistů“. Manifest byl otištěn v „nultém“ čísle exilového Práva lidu (roč. 81,
léto 1978, s. 2). Viz také pozn. 23.